Sport - Aktuálně.cz

Rozhodčí Adam Kika s Jakubem Šindelem hráče vyloučili na pět minut, po skončení trestu se oba zapojili do hry.

"Jsme dobří kamarádi a Adam měl na začátku sezony ke mně pár připomínek v novinách. Tak jsme si řekli, že shodíme rukavice. Chtěl jsem nakopnout tým, on měl stejný cíl," uvedl Lauko pro Oneplay.

Bitku si někdejší spoluhráči v juniorské reprezentaci, kteří v minulé sezoně patřili v NHL Minnesotě, domluvili již na rozbruslení. Zatímco Lauko nastoupil v prvním útoku, Raška se do elitní formace posunul jen kvůli pěstnímu souboji.

Z vyrovnané bitky vyšel lépe Lauko, který soupeře povalil na led a zvládl jej i vícekrát zasáhnout pěstí.

26. kolo hokejové extraligy:

HC Energie Karlovy Vary - HC Oceláři Třinec 2:1 (0:0, 2:0, 0:1)

Branky a nahrávky: 21. Jaks (O. Beránek), 24. Josef Myšák (P. Tomek) - 57. Flynn (L. Hudáček, M. Kovařčík). Rozhodčí: Hribik, Veselý - Brejcha, Ondráček. Vyloučení: 5:4. Bez využití. Diváci: 5874 (vyprodáno).

Karlovy Vary: Frodl - M. Kočí, Josef Myšák, Jaks, D. Mikyska, D. Moravec, Mamčics - O. Beránek, Černoch, Šťastný - Bambula, N. Jones, Čihař - Šilhan, Jiskra, P. Tomek - Koffer, Minárik, Lukošik. Trenér: Patera.

Třinec: Mazanec - Marian Adámek, Marinčin, Kundrátek, D. Musil, Koch, Nedomlel, Byrtus - Cienciala, M. Kovařčík, A. Nestrašil - Kurovský, L. Hudáček, Flynn - M. Růžička, Miloš Roman, Daňo - Hrehorčák, P. Vrána, Dravecký - Kubiesa. Trenér: Moták.

Ukrajinka konečně žije svůj sen. Ve čtyřiadvaceti letech udělala v Jižní Americe klíčové kroky k tomu, aby se mohla živit výhradně tenisem.

Olijnyková vyhrála dva turnaje nižší kategorie za sebou, vítěznou trofej v listopadu pozvedla nejprve v argentinském Tucumanu a poté i v chilské Colině, tam dokonce bez ztráty jediného setu.

V rankingu WTA se premiérově vyhoupla do elitní stovky a světem tenisu proběhl její jedinečný příběh.

Když jí bylo deset let, její rodina musela ze dne na den opustit Ukrajinu. Důvody byly politické, její otec totiž veřejně kritizoval tehdejší vládu proruského politika Viktora Janukovyče.

"Rodiče mi řekli, že naši rodinnou firmu zničila policie. Tátu ukazovali v televizi, byly o něm reportáže. Bylo divné vidět ho na obrazovce. Krátce poté přišel pozdě v noci domů, poprosil všechny, aby vypnuli mobily a sbalili si nejnutnější věci," vyprávěla před osmi lety pro italský web Ubitennis.

"Museli jsme doma nechat domácí mazlíčky. Jeli jsme celou noc. Pamatuju si, jak máma celou dobu plakala," vzpomínala.

Rodina odcestovala do Chorvatska, kde obdržela politický azyl. 

A "Saška", i když nepatřila k nejtalentovanějším juniorkám, stále snila velký sen: stát se tenisovou profesionálkou. 

"Nejsem žádné zázračné dítě, přesto chci vládnout světu. Chci hrát profesionálně, vyhrávat grandslamy a olympijské hry. Ale hlavně chci být po celý život spojená s tenisem. Neumím si představit život bez něj," prohlásila v šestnácti letech. 

Musela se protloukat sama, bez oficiální podpory národního tenisového svazu a v roce 2021 zaujala neobvyklým rozhodnutím, jak si finančně pomoci.

Za více než 5 tisíc dolarů prodala přes OpenSea - největší trh s NFT - doživotní práva na oblast své pravé ruky mezi loktem a ramenem, o rozměrech 15 na 7,5 centimetrů.

Kupujícímu tím umožnila vybrat si tetování, které si následně nechá udělat.

"Váš umělecký předmět nebo vzkaz přinesu na každý tenisový kurt, kde budu hrát," napsala Olijnyková v inzerátu na OpenSea. "Jelikož je mi teprve dvacet let a moje sportovní kariéra je na vzestupu, věřím, že to budou jedny z největších tenisových destinací na světě," dodala.

O čtyři roky později k nim má nakročeno. V lednu by se vzhledem k aktuálnímu žebříčkovému postavení měla na Australian Open dočkat prvního grandslamového startu.

Podrobnosti připravujeme

Předtím získal čtyři mistrovské tituly s AC Milán a v roce 1958 s ním také postoupil do finále Poháru mistrů evropských zemí.

Buffon, který byl bratrancem dědečka italské brankářské legendy Gianluigiho Buffona, také odchytal 15 zápasů za národní tým. V roce 1962 se zúčastnil mistrovství světa v Chile.

Byl to poslední zápas, který sehrál za Barcelonu. Zápas, který ale rozhodně nebyl žádnou oslavou. Naopak.

Byl to zápas, na který by fotbal nejraději zapomněl.

Zápas, po jehož konci se Maradona choval jako smyslů zbavený.

Finále ostudného Španělského poháru mezi Barcelonou a Bilbaem se hrál 5. května 1984.

Na průšvih se však zadělalo už o pár měsíců dřív.

To když při vzájemném ligovém klání Andoni Goikoetxea zlomil tehdy dvaadvacetiletému Maradonovi kotník.

Argentinský idol tak měl dost času spřádat myšlenky na to, jak se hráči, výstižně přezdívanému Řezník z Bilbaa, pomstí.

Vztahy obou klubů byly od událostí na stadionu San Mamés pod bodem mrazu. A k uklidnění atmosféry finálového střetnutí nepřispělo ani to, že zápas hostilo San Bernabéu, svatostánek Realu Madrid. Tedy klubu, který především od dob režimu generála Franca nesnášeli příznivci obou soupeřů.

Po nezávislosti toužící Baskové i Katalánci tak před zraky krále Juana Carlose I. vybučeli španělskou hymnu. Za železnými ploty, které tehdy oddělovaly hřiště od ochozů, se v táborech fanoušků třepotaly stovky vlajek Baskicka a Katalánska.

Na trávníku pak odstartovala nenávistná válka. Především obránce Athletiku Iñigo Liceranzu neustále testoval, jak se uzdravil Maradonův kotník po "operaci" jeho spoluhráče.

Také kosti a svaly Bernda Schustera, další superhvězdy Barcelony, dostávaly zabrat a Němec začal brzy pěnit.

Už ve 14. minutě se Bilbao dostalo do vedení, když se trefil Endika Guarrotxena. O to víc se Athletic mohl soustředit na defenzivu. Tvrdou, nesmlouvavou defenzivu.

Maradonova kouzla a drzé průniky tak často končily faulem a pádem na zem s bolestivou grimasou. 

Sudí Ángel Franco Martínez rozdal "jen" sedm žlutých karet, žádný z ostrých zákroků překvapivě neposoudil jako červený. Možná tušil, co by se dělo, kdyby někoho z hráčů vyloučil.

Takhle začalo to pravé peklo až po závěrečném hvizdu. Nadšení fanoušci Athletiku strhli železné ploty, hráči začali bujaře slavit. 

"Pro Maradonu to byl okamžik, se kterým nepočítal. Myslel si, že v zápase s týmem, který teď nenáviděl, si dojde pro svou odplatu. Obětoval tomu i své tělo, ale žádná odměna nepřišla," napsal ve vzpomínkovém článku britský list The Guardian.

V tu chvíli už nebylo jak zadržet frustraci. Maradona okamžitě zaútočil na soupeře. 

Jeho první obětí byl Miguel Ángel Sola. Náhradník, který do zápasu vůbec nezasáhl, vběhl v teplákové soupravě na trávník, aby slavil se spoluhráči.

Neodpustil si ale provokativní gesto směrem k Maradonovi. Argentinec ho nejprve srazil k zemi, pak ho s rozběhem nakopl kolenem do obličeje.

Sola se v bezvědomí zhroutil k zemi.

Běsnící Maradona vzápětí kung-fu kopem trefil Miguela de Andrése, naopak jeho zasáhl vysokým kopem "starý známý" Goikoetxea.

Maradonovi přišli na pomoc jeho spoluhráči a strhla se nechutná mela, ve které létaly pěsti, lokty, kolena…

Otřesné scény ukončil až zásah policie. Fotbalisty Barcelony, včetně Maradony s roztrženým dresem, eskortovali muži zákona s ochrannými štíty z trávníku.

Pro Maradonu, jenž přišel do katalánského velkoklubu po mistrovství světa 1982, to byl poslední zápas za Barcelonu.

"Když jsem viděl tu Maradonovu rvačku a chaos, který následoval, uvědomil jsem si, že už s ním nemůžeme dál pokračovat," citoval publicista Jimmy Burns jednoho z funkcionářů Barcelony ve své knize Maradona: Boží ruka.

Přestože rodák z předměstí Buenos Aires v Barceloně uchvacoval neuvěřitelnými kousky a góly, španělský titul za dva roky v klubu nezískal.

Po prohře ve finále poháru s Bilbaem, které tak slavilo double, skončil kouč César Luis Menotti (Argentinu dovedl na MS 1978 ke světovému titulu) a vedení klubu se rozhodlo prodat i jeho podsaditého, kudrnatého krajana s desítkou na dresu.

Barcelona to viděla jako lepší možnost, než aby si Maradona odpykal tříměsíční stopku, kterou dostal za své běsnění při duelu s Bilbaem. Zároveň věřila, že tím přispěje k uklidnění situace ve španělském fotbale.

Přijala proto nabídku italské Neapole a Maradona se, trochu překvapivě, stěhoval zrovna pod Vesuv.

A začala nová, možná nejpozoruhodnější kapitola jeho výstředního života.

Když měl Zegras v rozhovoru pro stanici ESPN rozebrat, co se v prosluněném a mnohými vyhledávaném Anaheimu pokazilo, vytáhl i jednu překvapivou odpověď.

"Řekněme, že jsem trpěl sezonní depresí. Potřebuju zimy. Každý den mi tam připadal naprosto stejný, bylo to divné. Prostě sezonní deprese. Je to skutečná věc, přísahám bohu," svěřil se Američan narozený v Bedfordu ve státě New York.

Byť je sezonní afektivní porucha spojována s podzimem a zimou kvůli nedostatku sluníčka a krátkým dnům, Zegrasovi v Kalifornii vadilo nikdy nekončící léto.

Není to ovšem jediný důvod, proč útočník, jenž se měl stát ofenzivní hvězdou celé NHL, spadl v uplynulých dvou sezonách na průměr kolem půl bodu na zápas.

Také ho rozhodila zranění, změna klubového vedení, u něhož měl pocit, že mu nevěří, nebo ho sžíraly stále častější spekulace o výměně.

Ty se nakonec zhmotnily letos v červnu. Anaheim vytrejdoval Zegrase do Philadelphie za Ryana Poehlinga a volbu ve druhém a čtvrtém kole draftu. 

Nešlo o ohromující protihodnotu, ne za devítku dražby talentů 2019. Zegras, někdejší finalista Calder Trophy pro nováčka roku, ale v době výměny rovněž nebyl ohromující. Měl pověst hokejisty, který na ledě svede kdejakou parádu a plní jimi sociální sítě, ale s vyhráváním zápasů moc nepomůže.

V průzkumu online deníku The Athletic ho asi stovka hráčů NHL vyhlásila nejpřeceňovanějším hokejistou soutěže. Názory sice byly poměrně roztříštěné, ale Zegras dostal jasně nejvíc hlasů, skoro 13 procent.

O Američanově pověsti dobře věděl i nový trenér Philadelphie Rick Tocchet. Na začátku přípravného kempu klubu tak útočníka konfrontoval. 

"Zeptal jsem se ho, jestli hraje kvůli klikům na sociálních sítích, nebo kvůli tomu, aby vyhrával hokejové zápasy," prozradil někdejší produktivní útočník Tocchet.

Odpověď ho uspokojila. A když v prvních týdnech sezony viděl, že to nebyly jen prázdné řeči, rozhodl se Zegrasovi s vylepšováním reputace pomoct.

"Chce vyhrávat," ujistil. "Všichni mají dojem, že chce dělat všemožné finty a dostat se s nimi na sítě. On ale nechce, aby ho lidé takhle vnímali, a myslím, že to jeho hře pomáhá. Neměl by hrát kvůli klikům, ale proto, aby vítězil. A to je přesně to, co chce."

Čtyřiadvacetiletý Zegras novou image zatím doprovází průměrem bod na zápas. Je nejproduktivnějším hráčem mužstva a vyšlápl k tomu, aby rozprášil svá sezonní maxima z Anaheimu v podobě 23 gólů a 65 bodů.

Jen dva hráči byli v prvních 20 startech za Philadelphii produktivnější: slavný Peter Forsberg (neskutečných 36 bodů) a Danny Briere (24), současný generální manažer klubu.

Třetí Zegras s 21 zápisy (7+14) o bod přeskočil takové hvězdy jako Tony Amonte, Jeremy Roenick a Jaromír Jágr.

A to je pořád ještě podzim. Zimní měsíce, které Zegrasovi tolik scházely k psychické pohodě, teprve přicházejí.

Teprve potřetí v historii Premier League a poprvé od roku 2008 padla červená karta za rvačku se spoluhráčem.

"Takové věci se ve fotbale stávají. Myslím si, že rozhodčí mohl s verdiktem možná chvíli počkat," prohlásil Moyes.

"Dozvěděl jsem se, že pravidla jsou taková, že pokud udeříte spoluhráče nebo zvednete určitým způsobem rameno, dostanete se do potíží. Má to ale i druhou stranu," pokračoval zkušený kouč.

"Docela se mi líbí, když se mí hráči poperou a naštvou se jeden na druhého kvůli špatné přihrávce nebo akci," překvapil svým vyjádřením.

"Pokud chcete vítězný tým, s odolností a neústupností, které nás dovedly k výsledku, pak potřebujete hráče, kteří takhle zareagují," vysvětloval dvaašedesátiletý Skot, který ve West Hamu vedl duo českých reprezentantů Vladimíra Coufala a Tomáše Součka, s nimiž v roce 2023 ovládl Konferenční ligu.

Gueye se naštval poté, co v blízkosti vlastní branky přihrál Keanovi, který ale vůbec nezareagoval, čímž připravil palebnou pozici pro Bruna Fernandese, jenž vystřelil vedle.

Oba spoluhráči se následně do sebe pustili slovně i fyzicky, což vyvrcholilo tím, že Gueye dal Keanovi facku. Sudí Tony Harrington ho okamžitě vyloučil.

Vzteklého Gueyeho museli s obtížemi uklidňovat spoluhráči Jordan Pickford a Iliman Ndiaye. Šestatřicetiletý Senegalec se po zápase omluvil v kabině i na sociálních sítích.

"Chci se omluvit spoluhráči Michaelu Keanovi. Přebírám za svou reakci plnou zodpovědnost. Omlouvám se i ostatním spoluhráčům, realizačnímu týmu, fanouškům a klubu," posypal si hlavu popelem.

"To, co se stalo, neodráží to, kým jsem nebo jaké hodnoty vyznávám. Emoce můžou vzplanout, ale takové chování nic neomlouvá. Rozhodně už se to nikdy nestane," slíbil Gueye.

Moyes celou situaci z 13. minuty zlehčil jistě i proto, že Kiernan Dewsbury-Hall poslal čtvrt hodiny po incidentu otevřel skóre a hosté i přes dlouhé oslabení a tlak protivníka vedení udrželi.

Moyes proti bývalému zaměstnavateli zvítězil v lize na Old Trafford až na 18. pokus.

Everton triumfoval v Premier League na stadionu United premiérově od prosince 2013 a teprve podruhé za posledních 33 zápasů.

Navíc tam vyhrál jako první tým v dějinách Premier League v početní nevýhodě. V předchozích 46 případech "Rudí ďáblové" doma v přesilovce 36 duelů vyhráli a v deseti remizovali.

"Jsem neuvěřitelně pyšný na hráče a fanoušky, protože bylo železnou pravidelností, že jsme tady nic neuhráli," rozplýval se Moyes.

"V 11 hráčích to tady není nikdy jednoduché, ale to, že se nám to povedlo v oslabení, svědčí o neuvěřitelné práci hráčů," liboval si kouč, jehož svěřenci se posunuli na 11. místo o skóre za United.

Na začátku září si aktuálně nejlepší česká tenistka založila nový instagramový účet a rovnou předeslala, že obsah na něm bude tak trochu jiný.

Bude v něm sdílet názory na životní prostředí, politiku, lidská práva a celkově dá nahlédnout pod pokličku toho, co ji jako člověka ve světě nejvíc trápí.

"Nikdy jsem nepoužívala sociální sítě k tomu, abych sdílela osobní život. Vždycky jsem to brala spíš jako ztrátu času a energii jsem věnovala jinam," napsala v úvodním příspěvku.

"Na druhou stranu vím, že tenis mi dal velkou platformu a byla by škoda ji nevyužít k něčemu dobrému - pro ostatní," pokračovala.

Po sezoně se tak podělila o to, jak nyní tráví volný čas. Vyrazila totiž do Afriky, aby se stala dobrovolnicí na jedné z českých škol, které tam vznikly. 

"Jsou tu sirotci bez rodiny, bez peněz, bez domova. Je tu asi 300 dětí na šest učitelů. Představte si ten chaos," líčila ve stories čerstvě jednadvacetiletá tenistka. 

"Je neuvěřitelně smutné si uvědomit, že pravděpodobně nikdy nebudou mít takové štěstí, jaké jsem měla já jako dítě, a to ani to mé nebylo nijak bohaté. Proto s nimi trávím co nejvíc hodin denně a snažím se je něco naučit," doplnila.

Vedle dobrovolnických povinností ve škole stihla prozkoumat ulice Zanzibaru a ani z toho nebyla příliš nadšená. 

"Zanzibar je turistickou destinací, na mnoha místech panuje extrémní chudoba. Na jedné straně jedete k moři a vidíte luxusní hotely, pěkné restaurace a soukromé jachty, a pak se vracíte a vidíte děti žebrat o peníze na ulici," smutnila.

Její fotky z místa obletěly svět sociálních sítí, kde fanoušci připojují dojemné vzkazy a chválí dobré srdce tenistky z Přerova. 

Zareagovala i některá tenisová média. "Místo toho, aby si užívala luxusní dovolené, využila volno k charitě," napsal server tennisworldusa.org.

"Zatímco Aryna Sabalenková postuje příspěvky z Malediv, kde odpočívá podobně jako Belinda Bencicová nebo Jelena Ostapenková, Nosková pomáhá sirotkům," chválil světovou třináctku sportovní web Sportskeeda. 

Nosková prožila zatím nejlepší sezonu kariéry, když odehrála 66 utkání a z toho 40 jich vyhrála. Na okruhu stihla letos tři finále, ale ani jedno nepřetavila v titul. 

"Možná tomu Italové nejdříve nepřikládali takový důraz. Já jsem rád, že Louis hraje a střílí góly za nás. Snad to bude pokračovat," usmívá se Erich Brabec.

Někdejší obránce a dnes už bývalý technický ředitel Fotbalové asociace České republiky (FAČR) byl u zrodu myšlenky nejen Buffona, ale i další potenciální reprezentanty narozené mimo Česko oslovit.

Nicméně syn jednoho z nejlepších brankářů fotbalové historie, Itala Gianluigiho Buffona, a české modelky Aleny Šeredové je teď nejvýraznějším příkladem této snahy.

Během několika letošních srazů se etabloval ve výběru trenéra Václava Jílka a v polovině listopadu naskočil do tří zápasů první fáze kvalifikace o postup na mistrovství Evropy do 19 let.

V utkáních proti Ázerbájdžánu (6:1) a Severnímu Irsku (4:0) nasázel vytáhlý útočník dva hattricky a upoutal značnou pozornost.

"Je neuvěřitelné vidět nejstaršího syna jednoho z hrdinů mistrovství světa 2006 reprezentovat jiný národní tým než Itálii. Přestože tady vyrůstal," napsal ve svém komentáři Nicholas Schira z italského deníku Tuttosport.

"Navíc není jediný z našich talentů do 21 let, kteří nehrají za Itálii. Tohle by mohla být zničující, možná fatální rána pro italské ambice směrem k návratu do světové špičky," přidal autor.

U Buffona připomněl, že působí v Pise - v kádru nováčka Serie A, kde ho trénuje někdejší otcův spoluhráč z národního týmu Alberto Gilardino. V říjnu si mladík pod jeho vedením odškrtl debut v nejvyšší soutěži.

"Proč se rozhodl reprezentovat rodnou zemi své matky? Pravděpodobně tam může růst bez přehnaných očekávání a tlaku. Bude jednoduše Louisem, ne synem legendy, jako je Gianluigi Buffon," zamýšlel se ve svém textu Schira.

Šeredová zase v nedávném rozhovoru pro deník Sport naznačila, že velkou roli mohlo při rozhodování jejího syna sehrát to, že Češi o něj na reprezentační úrovni projevili zájem jako první.

A sám Louis mluvil už na březnovém srazu českého týmu o tom, jak mu i otec radil nabídku přijmout a reprezentovat Česko: "Byl z toho nadšený," říkal tehdy Buffon junior.

"Louis je z rodiny velmi dobře nastaven," reaguje Brabec. "Ví, co chce. Když máte tátu takovou legendu, odmalička to nemáte jednoduché. On však v Pise i v českém nároďáku ukazuje, že si to vydřel sám. Opravdu věřím tomu, že nám i do budoucna bude schopný pomoct," říká.

Jedním dechem ale dodává, že starty v mládežnických reprezentacích ještě nic nezaručují. Buffon se pořád může rozhodnout obléknout v dospělé kategorii italský dres.

"Uvidíme, jak v české devatenáctce naváže v další fázi kvalifikace, abychom se na Euro dostali. Pokud bude Louis prokazovat kvalitu dlouhodobě, může se pak rozhodnout, jak chce. Já ale doufám, že zůstane u nás," konstatuje Brabec.

Byl to on, kdo po nástupu na pozici technického ředitele FAČR v říjnu 2023 rozjel něco, co nazval "refreshnutí DNA českých reprezentací".

"Inspiroval jsem se třeba u Poláků, Chorvatů nebo Bosňanů. Mají to vyloženě postavené na tom, že skautují zahraniční trh a hledají možnosti, jak své národní týmy okysličit," popisuje bývalý stoper obou pražských "S".

"Skauting je nesmírně důležitý a určitě by to u nás mělo být lepší. Stipe Pletikosa (bývalý chorvatský brankář, pozn. red.) mi říkal, že Chorvati mají svůj největší talent v Kanadě. Maroko zase oslovilo všechny hráče v Evropě, kteří měli marocké předky. Šlo po nich, dneska slaví úspěchy a má vybudovanou silnou strukturu. Poláci na to mají celé oddělení," pokračuje Brabec.

Česko si o vytvoření takového úseku zatím může nechat zdát.

"Stojí to peníze, ale třeba se to někdy stane. My jsme pracovali přes informace od známých, od agentů. Nebylo to na tak profesionální úrovni, jak bych si dovedl představit," zmiňuje Brabec.

I tak se jeho úzkému kruhu lidí podařilo vedle Buffona vytipovat další jména. A ta se zapracovala.

Yannick Eduardo se narodil v Kadani české matce a angolskému otci, pak vyrůstal v Nizozemsku, které v sedmnáctce a osmnáctce reprezentoval. Vloni útočníka, jenž prošel akademií Lipska a nyní sází góly ve druholigovém nizozemském Dordrechtu, zlákali Češi.

Nyní se Eduardo profiluje jako výrazná postava jednadvacítky Michala Bílka a současný trenér dospělé reprezentace Jaroslav Köstl přiznal, že o něm při nominaci na listopadové zápasy uvažoval.

Na mistrovství světa sedmnáctek zase Česko reprezentovali rodák z Nizozemska, obránce Milan Hendericks, a záložník Jan Jakub Janega, narozený v Německu.

"Mám radost, že to zatím pomáhá mládežnickým celkům, ale zásadní bude, abychom to pak přenesli do áčka. Když se podíváte na země kolem nás, je běžné, že mají multikulturní týmy. Mixují hráče, kteří zase přináší něco jiného," komentuje Brabec.

Ten ovšem musel po nástupu nového předsedy Davida Trundy na své pozici skončit. Od letošního srpna pro FAČR nepracuje. Nicméně věří, že český fotbal půjde do budoucna i touto cestou, kterou načal.

"Tuhle agendu jsem předal stejně jako celé sportovní oddělení. Jak šéftrenér reprezentací Míra Beránek, tak vedoucí toho úseku Terka Šílová ty informace mají, jsou s tím obeznámeni. Podle mě to jede dál a největším příkladem je teď asi Jakub Pira, útočník z Baníku," zmiňuje Brabec.

Sedmnáctiletý fotbalista je rodákem z Ostravy, ale celou rodinu má ze Slovenska, které také dosud v mládežnických kategoriích reprezentoval. Nyní však získal české občanství a připustil, že si zájem české strany nechá projít hlavou.

Mezitím létají z obou táborů superlativy a zatímco trenér české jednadvacítky Bílek mluvil o výjimečnosti hráče s dobrou postavou, pohybem a kvalitním zakončením, tak kouč slovenské dospělé reprezentace Francesco Calzona prohlásil, že pokud by to měl na starosti on, udělal by vše, aby Piru udržel.