Sport - Aktuálně.cz

Schick utrpěl zranění v 21. minutě po faulu Malicka Thiawa, který ho zastavil nedovoleně na hranici pokutového území. Po ošetření se do hry vrátil, ale do druhého poločasu už nenastoupil.

Nizozemský sudí Serdar Gözübüyük nejprve za Thiawův zákrok nařídil penaltu, ale po konzultaci s videem změnil rozhodnutí na přímý kop s tím, že se faul odehrál ještě před velkým vápnem.

Německý obránce Newcastlu Schicka stáhl rukou k zemi a navíc ho nakopl do kotníku. "Nevypadá to dobře. Museli jsme ho v poločase vystřídat, měl velkou ránu na kotníku. Dostal pořádnou pecku," řekl agentuře DPA asistent trenéra Rogier Meijer, který v utkání zastoupil hlavního kouče Kaspera Hjulmanda, jenž chyběl z osobních důvodů.

Schick po utkání kulhal. "Dostal opravdu naloženo. Musel mít nohu nahoře. Zatím nevím, jak to s ním bude v sobotu. Uvidíme zítra," uvedl Rolfes.

Odvolání penalty připravilo Leverkusen o dobrou příležitost zvýšit na 2:0. Podle kapitána Roberta Andricha měl sudí Thiawa buď vyloučit, nebo nařídit penaltu. "Když vidím Patrikovu Achillovu šlachu, už jen z toho důvodu je to pro mě jasná červená," prohlásil německý reprezentant.

Newcastlu se povedlo ve druhém poločase skóre otočit. V 88. minutě zařídil Leverkusenu alespoň bod Alejandro Grimaldo, který vyrovnal na konečných 2:2.

Hvězdná Darja Kasatkinová už je Australankou, Anastasia Potapovová čerstvě Rakušankou.

Jelena Rybakinová sbírá velké tituly pod vlajkou Kazachstánu. Tutéž zemi reprezentuje hráč z elitní světové dvacítky Alexander Bublik nebo další ruský rodák a manžel Potapovové Alexander Ševčenko.

Varvara Gračevová hraje za Francii, Kamila Rachimovová a Maria Timofejevová za Uzbekistán.

Výčet tenisových "emigrantů" ze země, která po vojenském napadení Ukrajiny nemůže v tenisovém světě používat svou vlajku, stále roste. 

Dlouholetý šéf ruského tenisu Šamil Tarpiščev kvůli tomu musel uklidňovat veřejnost. Obavy, že Rusko přijde o Daniila Medveděva, Andreje Rubljova nebo stříbrné hrdinky z olympiády v Paříži - byť v neutrálních barvách - Mirru Andrejevovou a Dianu Šnajderovou, totiž dramaticky sílí.

Značně je rozdmýchal sám Tarpiščev, když minulý měsíc poraženecky prohlásil: "Nepořádáme turnaje, nehrají se ligy, tím pádem ani nemáme peníze, kterými bychom mohli tenisty podporovat. Spousta hráčů už hraje v zahraničí a další je budou následovat."

Teď musel zařadit zpátečku. "Že by odešly Mirra s Dianou? Ne, toho se nebojím. To se nestane," reagoval pro web Championat. Odchod Potapovové bagatelizoval a shazoval význam aktuálně 50. hráčky světového žebříčku.

Osmnáctiletá Andrejevová a jednadvacetiletá Šnajderová jsou v Rusku považovány za zázračné tenisové děti. Obě už to v žebříčku dotáhly vysoko, první jmenovaná na páté místo, druhá byla jedenáctá.

Andrejevová byla v minulosti v západním světě kritizována za to, že na Instagramu opakovaně vyjadřovala podporu Vladimiru Putinovi.

"Představte si, že mám 1070 tenistů hrajících v zahraničí. Jsou jako vojáci! A v našich národních týmech jich máme 350. Zbytek je odkázán sám na sebe," doplnil Tarpiščev, tak trochu bez kontextu.

Rodák z Moskvy byl v devadesátých letech osobním koučem a poradcem pro sport tehdejšího ruského prezidenta Borise Jelcina, jeho spolupráce se státem pokračovala i v Putinově éře.

V roce 2008 obdržel za zásluhy o vlast státní vyznamenání, před sedmy lety jej Putin navíc vyznamenal za "velký přínos rozvoji tělesné kultury a sportu a mnohaletou svědomitou práci".

Do Andrejevové se Šnajderovou se mezitím opřela ukrajinská tenistka Oleksandra Olijnyková.

"Neutralita ruských tenistů a tenistek by se měla prověřovat. Mnoho z nich podporuje válku. Mnozí si myslí, že stačí, když nemohou mít vlajku, ale není to tak," uvedla hráčka, která letos zaznamenala výrazný posun a postoupila do elitní stovky.

Jmenovitě se pozastavila právě nad svými dvěma ruskými soupeřkami a poukázala na to, že obě po svém olympijském úspěchu obdržely od Putina řád.

"I když jsou bez vlajky, mohou hrát bez omezení. Obě dostaly ocenění od Putina, mělo by se o tom víc mluvit. Je to velký problém, protože oběma se dostává globálního uznání, zatímco podporují ruskou vládu," dodala Olijnyková. 

Čtyřiadvacetiletá rodačka z Kyjeva je v tématu velmi aktivní, dokonce provozuje webovou stránku, která má za cíl zvyšovat povědomí o válce na Ukrajině.

Pracoval v řeznictví, na jatkách boural maso. A ve volných chvílích lítal na kole. I když měl vzhledem k postavě výrazně disproporčně krátké nohy, vyhrával jeden amatérský závod za druhým.

Přesto měl na tváři téměř neustále smutný, zádumčivý výraz, jenž se stal jeho poznávacím znamením.

Nezměnil ho, ani když ve 20 letech přešel k profesionálům. Už o rok později zvítězil na lucemburském mistrovství v cyklokrosu (pak se mu to podařilo ještě pětkrát), v roce 1955 při třetím startu na Tour de France vyhrál poprvé etapu a vyhrál hodnocení vrchařů.

O rok později trikot pro krále kopců na nejslavnějším cyklistickém závodě obhájil, Giro vyhrál celkově a díky svému vrchařskému umění si vydobyl přezdívku Anděl hor.

V roce 1957 mířil za druhým triumfem na Giru v řadě. Jenže v etapě do Terstu musel zastavit, aby vykonal malou potřebu.

Jeho soupeři včetně Louise Bobeta toho využili, ignorovali nepsané pravidlo cyklistiky a zaútočili.

Gaula porušení závodnické etiky vytočilo. K jeho zlobě přispěla i francouzská média, jež ho začala nazývat "Monsieur Pi-Pi", přičemž pi-pi je výraz pro močení.

Bobet, jehož považoval za organizátora útoku, se stal terčem jeho dlouhodobé nenávisti. "Pomstím se. Zabiju tě. Pamatuj, že jsem byl řezník. Vím, jak zacházet s nožem," řekl mu Gaul. 

Výhrůžky splnil naštěstí jen sportovní formou. A to hned další rok na Tour. 

"Pojď, vojáku. Tohle je tvůj den." S těmito slovy probudil Gaula jeho manažer v poslední den alpských etap.

Za okny se spouštěly provazce deště, zima zalézala za nehty. Tedy přesně počasí pro Gaula, jenž si liboval ve vlhku a chladu.

Povzbuzen "ideálními" podmínkami se Lucemburčan přitočil k Bobetovi, s nímž od Gira stěží promluvil.

"Jste připraven, pane Bobete?" oslovil ho a ironicky zdůraznil jakoby zdvořilé oslovení. "Dám vám šanci. Zaútočím ve stoupání na Luitel. Dokonce vám řeknu, v jaké zatáčce to bude. Chcete vyhrát Tour víc než já? Snadné. Řekl jsem vám, co potřebujete vědět," vysmíval se protivníkovi podle knihy Slavná historie Tour de France, kterou sepsal Pierre Chany.

Na trati vypukla cyklistická apokalypsa.

"Závod postupoval skrz vodní clonu, potopu bez archy," referoval deník L'Equipe.

"Španěl Salvador Botella, osmý muž klasifikace, se zastavil, zakryl si hlavu rukama a plakal. Týmoví kolegové se otočili, aby ho povzbudili. Když je uviděl, znovu se rozplakal a nastoupil do sanitky," popisoval Chany ve zmíněné knížce.

"Jel jsem na motorce a musel jsem se zastavit v Granier na horký grog. Byla mi taková zima, že potom trvalo hodinu, než jsem mohl začít psát," líčil Michel Clare, jenž etapu pokrýval coby novinář.

Jediný muž si lebedil. Gaul uháněl strojovým tempem vpřed. Do cíle dorazil o více než 12 minut před druhým v pořadí, dosud vedoucího jezdce klasifikace porazil o čtvrt hodiny, posunul se v hodnocení na třetí místo a o dva dny později po časovce poskočil do čela. 

Prvenství udržel a slavil jeden z nejvelkolepějších triumfů v historii závodu.

O rok později vyhrál rodák z Pfaffenthalu podruhé Giro, v roce 1961 byl na Tour třetí. V roce 1963 ji jel naposledy, ale soutěž nedokončil.

Za dva roky kariéru ukončil, krátce provozoval kavárnu u vlakového nádraží v Lucemburku, než se začal stranit veřejnosti.

Odstěhoval se do chatrče v lesích, podle deníku L´Equipe nosil každý den stejné oblečení, kontakt s okolním světem omezil na nákupy denní potřeby.  Obchodníci, kteří se s ním setkali, mluvili o nemocném muži utápějícím se v depresích.

"Prosím, nechte mě na pokoji. Jsem jen starý bručoun," odbyl novináře, kteří ho vypátrali.

Během Tour de France se někdy anonymně objevil v davu u trati se zarostlou tváří a rozcuchanými vlasy.

Až v roce 1983, čtvrt století po triumfu na Tour, i díky tomu, že poznal svou třetí manželku Josée, ukončil svou izolaci. Později se stal archivářem na ministerstvu sportu a začal se jako host oficiálně účastnit cyklistických závodů.

Zemřel 6. prosince 2005, dva dny před 73. narozeninami.

Prvním z velkých favoritů na cenu pro nejlepšího tenistu sezony je vítěz turnaje v Miami Jakub Menšík.

Rodák z Prostějova se i díky tomu posunul v sezoně ze 49. na 19. místo žebříčku a může ukončit patnáctileté čekání na mužského vítěze ankety.

Po triumfu na Masters si ovšem připsal několik nevyrovnaných výsledků a na podzim ho limitovala i zranění.

"Kuba si pak dal pauzu a přijde mi, že u něj přestávka zafungovala o trochu líp než třeba u Jirky Lehečky. V Davis Cupu už předvedl výkon, na kterém by měl stavět v příštím roce," uvedl Tomáš Berdych pro Aktuálně.cz v hodnocení sezony.

Lehečka měl oproti tomu konzistentnější sezonu, i proto zakončil rok o dvě příčky výše než Menšík. 

V úvodu roku ovládl turnaj ATP 250 v Brisbane, poté hrál také finále v Queen´s Clubu a Bruselu. Probojoval se do čtvrtfinále US Open a po něm byl hlavní oporou ve 2. kole kvalifikace Davisova poháru proti USA, kde porazil Francese Tiafoea a Taylora Fritze.

"Bylo hezké ho celý rok sledovat, do svého tenisu dostává konzistenci. Že je schopný porazit kohokoliv, se vědělo, to už několikrát předvedl. O tenise hodně přemýšlí, hodně s týmem řeší, jak poskládat kalendář, jak se připravovat," ocenil Berdych českou mužskou jedničku.

"Mám radost, že teď do sebe začínají kousky skládačky zapadávat a jeho tenis je lepší a lepší," chválil.

Mezi aspiranty na absolutního Zlatého kanára jsou ale i ženy. Skvělou sezonu prožila Linda Nosková, která je aktuálně českou ženskou jedničkou na 13. místě světového rankingu.

Třikrát se dostala do finále turnajů WTA, druhý titul na elitním okruhu ovšem zatím nepřidala. V Praze nestačila na Marii Bouzkovou, v Pekingu na Američanku Amandu Anisimovovou a v Tokiu podlehla Švýcarce Belindě Bencicové.

Probojovala se také do osmifinále Wimbledonu a pomohla v baráži Poháru Billie Jean Kingové k udržení v elitní skupině.

Skvěle si vedla v roce 2025 i deblová královna Kateřina Siniaková. Popáté v kariéře končí sezonu jako světová jednička v deblu, a vyrovnala tím rekord Martiny Navrátilové.

S Američankou Taylor Townsendovou získala nejprve titul na grandslamovém Australian Open a poté vyhrála ve Wimbledonu smíšenou čtyřhru s Nizozemcem Semem Verbeekem. S Townsendovou se dostala také do finále US Open a semifinále Turnaje mistryň.

Vyhlášení tenisové ankety, které tradičně hostí přerovská sportovní hala, tentokrát okoření i dvě rozlučky.

Sbohem profesionální kariéře bude dávat brzy dvojnásobná maminka Petra Kvitová. A také nehrající kapitán ženské reprezentace Petr Pála.

Galavečer bude vysílat stanice ČT sport od čtvrtečních 21:30 hodin.