Sport - Aktuálně.cz

David Kämpf, který se nedávno kvůli uvíznutí na farmě z důvodu příliš vysokého platu dohodl s Torontem na předčasném ukončení smlouvy, si jako nový domov vybral Vancouver. Podepsal skromnou roční smlouvu na 1,1 milionu dolarů.

Ačkoliv v NHL proslul jako příkladný čtvrtý centr, u Canucks může momentálně pomýšlet i na vyšší pozici. Střed útoku je totiž v dezolátním stavu.

Centr číslo tři Teddy Blueger dosud vinou zdravotních problémů stihl jen dva zápasy a druhý centr Chytil marodí také.

Zvlášť jeho absence představuje problém. Talentovaný Čech v pěti zápasech vstřelil tři branky, než ho zkraje šestého vyřadil surovým bodyčekem známý rabiát Tom Wilson.

Chytil byl tou dobou v podstatě prvním centrem týmu. Při rovném počtu hokejistů na ledě hrál v průměru o minutu více než oficiální jednička Elias Pettersson.

Zatímco se zlínským odchovancem Canucks spíš vyhrávali, po jeho ztrátě zvítězili jen pětkrát z patnácti pokusů a ani jednou neslavili dvakrát za sebou.

Krizi zkoušeli řešit například voláním do Bostonu a poptáváním Pavla Zachy, ale to nevyšlo. Generální manažer klubu Patrik Allvin se musel spokojit s jiným univerzálem Lukasem Reichlem, za něhož poslal Chicagu volbu ve čtvrtém kole draftu 2027.

Ještě před pár lety by to znělo jako neuvěřitelně výhodný obchod. Reichel byl považován za vycházející hvězdu, která chicagský mančaft pozvedne spolu s Connorem Bedardem.

Nejenže na rozdíl od českého bratrance prošel draftem, ale dokonce obsadil celkovou 17. příčku.

Kamkoliv se vydal, tam rychlostí a ofenzivními kousky poutal pozornost. V nejvyšší německé lize, na mistrovství světa dospělých, ve farmářské AHL.

Blýskl se i v NHL. V sezoně 2022/23, své třetí po draftu, nasbíral za Chicago 15 bodů (7+8) ve 23 kláních a řekl si o stálé místo mezi hokejovou elitou.

Na slušnou produktivitu ale v dalších letech nedokázal navázat, natož aby ji vylepšil, jak se doufalo. Ve stávající sezoně ho tak klub při prvním záblesku útočníkovy formy raději vyměnil, vzal zavděk i vcelku zanedbatelnou protihodnotou.

Třiadvacetiletému Reichlovi se zatím nedaří vyvést bývalé šéfy z omylu. Přestože obsadil Chytilův post druhého centra a zprvu dostával hodně prostoru, nechytl se. Celkem ve 13 kláních za Vancouver posbíral jediný bod za asistenci a vystřelil pouze devětkrát.

"Je těžké si vybavit hráče, jehož akcie upadly za posledních pět let více než ty Reichlovy," napsal nedávno online deník The Athletic.

"V Chicagu udělal dobrý první dojem, ale od té doby se těžce trápí na obou koncích hřiště. Někdy je změna prostředí vše, co potřebujete, ale v tomto případě to tak být nemusí, protože u něj nadále přetrvávají ty stejné herní problémy. Reichel má před sebou hodně práce, aby dokázal, že napevno patří do NHL," doplnil web.

Německý univerzál ztrácí puky, v soubojích není dost dravý, neproměňuje šance, celkově na ledě činí špatná rozhodnutí. I proto ho trenér Adam Foote v posledním zápase postavil místo do středu útoku na křídlo, kde se nemusí plnit tolik úkolů. V původně zamýšlené roli Reichel selhal.

Při absenci Chytila s Bluegerem mohou Canucks na pozici druhého centra vyzkoušet ještě Aatua Rätyho, Maxe Sassona, tedy další dva nepříliš prověřené mladé hráče, a nově i zkušeného Kämpfa.

Následující rok už stanul proti Spartě. Tehdy válčil v barvách Viktorie Žižkov, která se v roce 1994 stala vítězem Českého poháru, což byl tehdy její největší poválečný úspěch.

V dramatickém finále právě se Spartou se o triumf Viktorie dvěma góly zasloužil především Marek Trval.

Vaše cesta z rodných Vítkovic vedla do Sparty, ale rudý dres jste oblékal pouze v roce 1992. Nebylo to pro vás dobré období?

Naopak, vzpomínám na to rád, patřil jsem do společnosti vynikajících fotbalistů. Nastupoval jsem s deseti reprezentanty. A navíc Sparta v té době mířila v Lize mistrů ke třetí příčce a já jsem tak mohl poznat atmosféru na stadionech předních evropských klubů. Rád vzpomínám třeba na situaci z nerozhodného utkání v Lisabonu proti Benfice. V roli koncového hráče jsem asistoval u vedoucího gólu Sparty, který vstřelil stoper Novotný.

V památném finále Českého poháru jste už jako hráč Viktorie Žižkov reprezentačnímu brankáři Sparty Koubovi vstřelil zřejmě nejhezčí a nejdůležitější gól v celé své kariéře. Co si z tohoto střetnutí pamatujete?

Na hřiště jsem přišel v 70. minutě, kdy Sparta vedla 1:0. Podařilo se mi právě tím výjimečným gólem vyrovnat a poslat zápas do prodloužení. Sparta zase vstřelila gól, ale v poslední minutě po souboji Gundy s Maškem nařídil sudí Mádl penaltu. Sparťané rozhodčímu nadávali a tehdejší šéf letenského klubu Petr Mach doslova zuřil. Já jsem pokutový kop proměnil a na řadu přišla penaltová loterie, v níž jsme byli šťastnější. Následovala velká jízda, v níž se slavilo až do rána.

V Poháru vítězů vás čekala Chelsea. Jak jste se cítili, když jste mířili do Londýna?

Kupodivu bez obav, že dostaneme výprask. Naopak naši hostitelé možná ani netušili, odkud jsme do Londýna přijeli. Určitě nečekali, že bychom jim kladli nějaký odpor, což se jim potvrdilo už po pěti minutách, kdy vedli 2:0. Moc dobře nám v tu chvíli nebylo, jenže Majoroš dvěma góly vyrovnal, takže o přestávce vládla v kabině spokojenost. Chelsea sice nakonec vyhrála 4:2, ale my věřili, že vyřazeni ještě nejsme. Avšak stadion na Žižkově označila UEFA jako nevyhovující - hrálo se v Jablonci, a navíc Vrabec po půlhodině hry neproměnil penaltu. Zápas skončil 0:0, ale nakonec jsme naši pohárovou cestu považovali za celkem vydařenou.

Hrával jste v době, kdy fotbalisté měli na hlavách různé komedie. Vy jste však už v relativně nízkém věku měl hlavu téměř prostovlasou. Nepřipadal jste si mezi dlouhovlasými frajírky nepatřičně? 

V žádném případě, uměl jsem se s tím vypořádat. Ani si nepamatuju, že bych slýchával nějaké poznámky, naopak - na Spartě jsem měl i svůj fanklub. Navíc jsem tolik nevyčníval, vlasy chyběly i obránci Vrabcovi. (úsměv)

V roce 2000 jste v Dunajské Stredě ukončil svoji profesionální kariéru, ale ještě čtyři roky jste hrál v rakouské regionální lize. Jak se změnil váš časový program?

Hrál jsem tam ve třech klubech, přibližně na úrovni české divize. Složitější bylo dojíždění, protože stálé bydliště jsem měl v Praze. Během týdne jsem byl kolikrát víc za volantem než na hřišti. Zabralo mi to spoustu času a ještě jsem se snažil jako šofér pomoci jednomu kamarádovi s rozvozem různého materiálu.

Autem jste najezdil statisíce kilometrů. A jednou jste se málem stal účastníkem vážné dopravní nehody…

Bylo to v roce 2002, kdy byly v Česku povodně. Při jedné cestě na trénink se přede mnou najednou objevila přibližně metrová vlna vody. V tu chvíli jsem měl obrovské štěstí, že se mi podařilo okamžitě se uhnout na pravou stranu do kopce. Jinak by mě tato vlna určitě smetla, takže jsem jen o vlásek unikl její síle. Čekal jsem potom čtyři hodiny a vydal se dál po kluzké a bahnité cestě.

Uvažoval jste někdy v této době o tom, kudy by měla vést vaše další životní cesta?

Mnohokrát, přesněji řečeno až do chvíle, kdy jsem se seznámil s Jiřím Rybou, majitelem chlumecké firmy Jiry, která od roku 1990 obchoduje s hutním materiálem. Dostal jsem od něj nabídku, kterou jsem přijal. A zároveň jsem začal oblékat dres blízkého Převýšova, který zmíněný majitel finančně podporoval.

Fotbalový kumšt a byznys s hutním materiálem jsou dva světy. Jak složité bylo pro vás tento "přestup" zvládnout?

Je to možná trochu zvláštní, ale pro mě byl přechod ze stále se opakujícího známého fotbalového prostředí do pestré obchodní společnosti příjemný. Pokud jde o získání nutných znalostí, tak v tom mně pomáhal jeden z mých vítkovických kamarádů, který byl v oblasti hutního materiálu odborníkem. Za půl roku jsem měl vše zmáknuté.

S čím konkrétně obchodujete?

Jezdím po Praze a Středočeském kraji přibližně k dvaceti firmám, které se prodejem hutního materiálu zabývají. Můj zaměstnavatel ho nakupuje po celé Evropě. Jsou to například plechy, betonové výztuže, stavební materiál a všechno železo. Kontakt s odběrateli je častý, protože konkurence samozřejmě nespí.

Po deseti letech ve Viktorii Žižkov jste šestý rok asistentem trenéra dorostenců Bohemians. Jaké máte zkušenosti z této dlouholeté práce s mládeží?

Velice důležité slovo mají u dnešní mládeže mobily, počítače a hodně různých zájmů. Dost se na této skutečnosti podepisují rodiče i škola. Hraniční pro další růst výkonnosti je pak přechod z dorostu do kategorie dospělých, který je spojen se zvýšenou náročností časovou i fyzickou. Pořád však existují jednotlivci, kteří mají k fotbalu úzký vztah a chtějí v něm něčeho dosáhnout. Za mého mládí jich však bylo víc.

Utkání je v Boloni na programu od 10:00, což se hráčům na běžných turnajích příliš nestává. 

"V tenise si nemůžeme moc vybírat. Někdy hrajeme pozdě večer, někdy brzy ráno," krčil rameny Jiří Lehečka, který plní roli české jedničky.

"Samozřejmě není úplně obvyklé začínat daviscupové zápasy takhle brzo ráno. I zápasy na tour začínají minimálně v 11, někdy i ve 12. Desátá je doopravdy brzo," konstatoval Lehečka.

"Naštěstí jsme ale měli dost času si zvyknout, jak to tady chodí. Naučit se všechny cesty na centrální kurt a tak. Začátek zápasu je jedna z věcí, která byla jasně daná dopředu," doplnil sedmnáctý hráč žebříčku ATP.

Zatímco dnes se stejně jako v úterý odehraje v Boloni jen jedno čtvrtfinále, ve čtvrtek jsou na programu dvě. Po utkání Česka se Španělskem se v hale uskuteční ještě duel mezi Německem a Argentinou.

"Ranní člověk je málokdo. Ale na challengerech a futurech se začíná v deset. Je to něco, na co se dá v pohodě připravit," poznamenal další český reprezentant Tomáš Macháč.

"Pro tenistu sice není úplně optimální začínat v deset, ale pro obě strany to je stejné. Možná to bude i pro nás menší výhoda, protože když Španělé večeří klidně v devět, deset, tak asi ranní ptáčata nebudou," kalkuloval tenista, jemuž patří ve světovém rankingu 32. pozice.

Dopolednímu zápasu musí tým uzpůsobit i harmonogram. Odlišně se musí plánovat i cesta z hotelu a počítat v Boloni s případnými zácpami.

"Už jsme zažili, když jsme jeli na jeden trénink v devět ráno. Člověk počítá s nějakým časem, ale než se dostal z hotelu do haly, tak z předpokládaných dvaceti minut byla hodina," připomněl kapitán Tomáš Berdych.

"Když si člověk vymyslí zápas v deset, tak by měl garantovat nějaký čas. Kdyby mi někdo řekl, že ve všední den je hotel hodinu cesty, tak v životě nekývnu na to, že v tom hotelu budu bydlet, když vím, že nás ve čtvrtek čeká zápas v deset ráno. Nějakým stylem se to snad řeší, uvidíme. Prý je slíbená nějaká policejní eskorta," prozradil Berdych.

Rozehrávku mají tenisté naplánovanou od 8:45 do 9:30. Hrát se bude od 10:00. "Je otázka, jestli ten hráč, co bude hrát první, bude chtít hrát až do těch 9:30, nebo jak těch 45 minut využijeme. Na všechno si musíme sednout," plánoval kapitán mítink.

"Ale nevybavuju si turnaj, který by začínal v deset hodin. Když se podíváme na grandslamy, tak kromě Wimbledonu všechny začínají v 11, což si myslím, že je přijatelný čas. Kluci na to ne, že nejsou zvyklí, protože chodí trénovat dopoledne, ale myslím, že ta desátá je hodně ostrý start," doplnil Berdych.

Byl to sportovec každým coulem už odmalička. Pohyb mu rozhodně nevadil. Však taky už jako dítě vyhlášeného brněnského pekaře věděl, co je práce.

"Musel brzo ráno vstávat, zadělávat těsto na chleba nebo třeba štípat dřevo, aby měl tatínek čím topit v peci," uvedla v televizním dokumentu České televize Ivana Gajdošová, příbuzná Jana Gajdoše a také autorka jeho biografie Měl sílu a byl bouřlivák.

Jeho síla nejspíš rozhodla i o tom, že po fotbalu a atletice nakonec upřednostnil Sokol a sportovní gymnastiku. Na náčiních se mu dařilo skvěle a brzy se stal reprezentantem.

Byl členem stříbrného družstva gymnastů na olympijských hrách v Amsterdamu v roce 1928. Účastnil se i politicky napjatých her v Berlíně v roce 1936.

Vrchol jeho sportovní kariéry přišel rok před druhou světovou válkou. 

Na devátém všesokolském sletu v červenci 1938 v Praze získal při závodu Mezinárodní tělocvičné federace titul mistra světa v tělocviku i v prostných.

Lidsky byl pravým sokolem s hlubokými morálními zásady, který se nebál uplatnil sílu tam, kde cítil nespravedlnost. Zároveň byl ale v kolektivu hodně oblíbený.

"Rád si i při tréninku zpíval takové táhlé pijácké, vojenské, moravské písničky. Byl veselé povahy," líčí Gajdošová.

Během války byl profesorem na gymnáziu, kde učil zeměpis a tělocvik. A protože těžce snášel, že veškerá vojenská mobilizace členů České obce sokolské přišla po Mnichovské dohodě vniveč, aktivně se zapojil do odbojové skupiny Jindra.

Pod palcem měl odboj především v jeho domovských brněnských čtvrtích Juliánov a Židenice. 

A právě kvůli jeho napojení na tou dobu už rozprášený Sokol plný odbojářů si pro něho na gymnázium v Kyjově došlo v lednu 1944 gestapo. 

"Tak už vás máme všechny, i mistra světa v kotrmelcích," posmívali se podle dochovaných záznamů vyšetřovatelé gestapa i Gajdošovi. 

Byl mučen a vězněn v Kounicových kolejích v Brně, poté ještě v dalších věznicích ve Vratislavi a Cvikově. Díky motákům tatínek syna Jiřího komunikoval s rodinou, ale nikdy si v nich nestěžoval.

Vězení nesl statečně, i když se víc a víc podepisovalo na jeho tělesné schránce. Na začátku roku 1945 prodělal těžký zápal plic, a osvobozování Československa tak prožíval na ošetřovně. 

Do Brna se pak vrátil, ale žil už jen krátce a s podlomenou fyzickou kondicí. Zemřel 19. listopadu 1945 v 41 letech.

Jeho hrob na hřbitově v Židenicích zdobí pískovcová plastika vzepjatého ptáka sokola. V roce 2018 jej prezident Miloš Zeman vyznamenal Řádem bílého lva I. třídy in memoriam.

Za okny vládne typické anglické podzimní sychravé dopoledne. Haaland usedá v teplákách a mikině za volant.

Proplétá se silničkou mezi loukami a poli, až zastavuje u farmy poblíž Manchesteru.

Paní majitelka ho vítá jako vlastního syna. Aby ne, když útočník Citizens tu je častým hostem.

Jezdí sem pro raw (syrové) potraviny netknuté chemikáliemi. V nadsázce říká, že jde o jeho osobní supermarket.

"Platí, příště podojím krávu," uzavírá se šéfovou v zástěře zajímavou dohodu, než se pustí do nákupu.

"Perfektní, šel jsem jen pro mlíko a navrch mám steaky a med," usmívá se slavný Seveřan.

Steaky tomahawk jsou pochoutkou, na kterou nedá dopustit. "Nejradši mám to tlusté," prozrazuje.

Tentokrát si koupil rovnou tři. Ale nejdřív se zdvořile optal, kolik si jich může dnes pořídit, aby se dostalo i na ostatní.

Až když mu farmářka upřímně sdělila, že tyhle flákoty masa s kostí nejdou kvůli vyšší ceně zrovna na dračku, vzal si tři kusy. Maličkost, ale podstatná. Naznačuje totiž mnohé o jeho charakteru.

Haaland není primadona, která by se nechala obskakovat. Jeho rodiče na tom pracovali odmalička.

Syna podporovali ve všestrannosti, takže kromě fotbalu zkoušel atletiku, volejbal, házenou nebo lyžování.

A kromě toho mu táta, bývalý profesionální fotbalista, a máma, někdejší atletická sedmibojařka, opakovali: "Všechno, co děláš, dělej na sto procent. Děláš to pro sebe."

A aby z něj neměli mamánka, brzy ho vypustili do světa. Teď se tahle péče Erlingovi vrací.

Sám sobě šéfkuchařem

Ve své vile v tichu přírody na dohled Manchesteru nezaměstnává hordu obsluhujícího personálu ani osobního kuchaře, jak to mají ve zvyku jiné sportovní superstars. Šéfkuchařem si je on sám.

"Od šestnácti žiju sám, tak jsem se musel naučit vařit," podotýká, jako by se nechumelilo.

Nepouští se do složitějších dobrodružství, svoje pilíře denního menu má však za ty roky praxe už v malíčku.

Den začíná provoněnou kávou. "Kafe je v mých očích super potravina. Ale záleží na kvalitě," upozorňuje.

Kávu si dává s čerstvým mlékem z farmy, k tomu navrch usrkává další super potravinu - javorový sirup.

Co snídaně v Haalandově podání? Jednoduchá. Na pánev hodí dvě vajíčka a v mžiku má na talíři hemenex bez šunky.

Zakusuje k tomu kvasový chléb, který mu právě přivezli z pekárny. "Nikdo nemůže udělat lepší vajíčka," culí se pán domu.

Úsměv ho nepřejde, ani když po deváté zazvoní obvyklá návštěva. Fyzioterapeut Mario Pafundi patří do početného štábu, který se stará o tým kouče Pepa Guardioly, ovšem jeho speciálním klientem je chlapík s devítkou na zádech.

Klub v něm má totiž uložené peníze, neboť s ním nedávno uzavřel novou smlouvu na deset let. A tak chce svůj drahokam nadále co nejlépe leštit.

Haaland si nepřeje také nic jiného. Každý den být lepší a lepší, to ho pohání vpřed pokaždé, když vstane z postele.

Ani kung-fu není náhoda

I když už finančně zajistil sebe a rozvětvenou rodinu na mnoho generací dopředu. Přesto hledá permanentně skulinky, které by mohl vychytat.

Jeho přítel Pafundi, se kterým se vřele vítá, je stejného ražení. "Jedna malá kapka udělá díru do skály," přirovnává Pafundi, když rozjíždí sestavu cviků na to, aby magického útočníka udržel v top kondici a pružnosti. "Erling má skvěle vycentrované klouby," poznamenává fyzioterapeut.

Za tři roky, co s ním dnes a denně cvičí, se Haalandova pohyblivost, která nikdy nebyla špatná, ještě více prohloubila. "V oblasti třísel je o třetinu pohyblivější, než když jsme spolu začínali," doplňuje Pafundi.

Když to slyšíte, okamžitě vám naskakují před očima góly stylem kung-fu, které jsou k neuvěření.

Následuje regenerační procedura před infračerveným zářením po vzoru lidového moudra: Kam nechodí slunce, tam chodí lékař. Žhavých přirozených paprsků z nebe je v Anglii pomálu, proto je potřeba tohle manko dohnat uměle.

Gólový mág na sebe již v minulosti práskl, že si v noci zalepuje ústa a na oči si nasazuje brýle blokující modré světlo, aby zlepšil svůj spánek, ve kterém tělo nejefektivněji regeneruje.

Inu, nic není náhoda.

Vyrážíme na společnou týmovou přípravu do pohádkového centra Manchesteru City.

Haaland ožívá ihned, co projede branami areálu. Srdečně zdraví vrátného u závory, recepční i kamarády v šatně. Jeho energie je nakažlivá. Stejné platí pro jeho zaujetí při každém cvičení.

Když dorazil do rodiny Citizens, trávil v zahřívacím bagu (hře čtyř proti dvěma na malém prostoru) moře času, protože nebyl zvyklý na takovou rychlost přihrávek prvním dotekem. Nyní se už uprostřed obdélníku objevuje jen zřídka. Tak moc šel nahoru v individuální dynamické technice.

Přítelkyně jako Giggs

Hurá na oběd. U bufetových stolů v jídelně Manchesteru City si nakládá smaženou rýži s vejci, malého mořského okouna a chřest. Nespěchá, aby byl co nejrychleji z práce zpátky doma, vychutnává si polední siestu.

Když se odpoledne vrátí do svého hnízda, které obývá spolu s přítelkyní a potomkem, nedává si nohy na trnože a nelelkuje. Pokračuje v péči o tělo i duši.

V pestrobarevně vzorovaném kimonu míří do kouta zahrádky, kde má vlastní dřevěnou sauničku a bazén. Rozjíždí rutinu, která kombinuje chlad a teplo. Věnuje se jí čtyřikrát až pětkrát v týdnu.

"Je to dobré pro mysl. Dosahujete něčeho, co dělat nechcete," objasňuje Haaland, že tím zabíjí dvě mouchy jednou ranou: urychluje regeneraci a přitom se učí vypořádávat se s překážkami a nepohodlím.

Teď je ta pravá chvíle na odměnu. Na dvorku zapíná gril a zanedlouho už se na něm piplá s luxusními steaky tomahawk.

"Nebudu arogantní, ale musíte to cítit, musíte se toho dotknout. Potřebujete dobrou steakovou kůrku. Pokud to umíte, už jste došli daleko," hlásí šéfkuchař.

Jeho milá, kterou poznal už ve fotbalové akademii Bryne, kde ona válela na levém křídle, mezitím chystá dresink. "Byla jako Ryan Giggs," dobírá si ji Haaland s připomínkou slavného křídla rivalských United.

Když vidíte jejich hecování, rázem mizí do dáli obraz agresivního monstra ze hřiště, které nikdo nezastaví. Najednou tu je normální chlap, co miluje drahou polovičku, humor a pohodu.

Kdybyste se chtěli jím inspirovat, bude rád. Současně však připomíná: "Tělo každého člověka je jiné. Co funguje jemu, nemusí fungovat vám, ale mým klíčovým poselstvím je najít to, co funguje vám, a držet se toho."

Neuschaeferová s Maixnerovou, které do hlavní soutěže pronikly na poslední chvíli z pozice náhradnic, v prvním setu na kurtu od začátku dominovaly.

Do druhé sady vstoupily lépe favorizované Američanky, ale české dvojky ještě do technického time-outu vyrovnaly a závěr zvládly lépe.

Neuschaeferová přispěla k nečekané výhře pěti bloky, Maixnerová přidala sedm es, kterých Češky zaznamenaly celkem deset.

"Je to naprostá senzace, z reserve listu až do osmifinále, to jsme si ani nevysnily," rozplývala se Neuschaeferová.

"Klíčem k výhře bylo sedm es, které nasázela Martina. Doufám, že budeme pokračovat v tomhle bojovném nasazení," doplnila.

Ve čtvrtečním osmifinále Neuschaeferová s Maixnerovou, jež po dvou úvodních porážkách zvítězily potřetí za sebou, narazí na další silné Američanky Kelly Chengovou a Molly Shawovou.

Další Češky Marie-Sára Štochlová s Markétou Svozilovou prohrály v prvním kole play off s Němkami Sandrou Ittlingerovou a Annou-Lenou Grüneovou 21:16, 18:21, 11:15 a na australském písku obsadily dělené 17. místo.

Češky, které po dvou výhrách skrečovaly poslední zápas ve skupině, získaly úvodní set čtyřmi body v řadě od stavu 12:13.

Ve druhém, v němž se bodové série střídaly na obou stranách, měly dlouho navrch, ale nakonec jej rozhodla šňůra soupeřek v koncovce.

V tie-breaku Němky vedly 4:1, a ačkoli české jedničky rychle stáhly manko na jediný bod, Ittlingerová s Grüneovou znovu odskočily a náskok už si pohlídaly.

Mezi nejlepších 16 týmů už postoupili obhájci titulu Ondřej Perušič s Davidem Schweinerem, kteří se ve čtvrtek střetnou o čtvrtfinále s portugalským párem Joao Pedrosa, Hugo Campos.