Sport - Aktuálně.cz

Jindřich Trpišovský, nebo Slaven Bilič. Tak by měla vypadat aktuálně situace kolem volby hlavního trenéra fotbalové reprezentace. Ale situace je v zákulisí natolik bouřlivá, že ještě může být leccos jinak.

Představte si, že by v Německu vyhodili od národního týmu Juliana Nagelsmanna a svazoví činovníci přišli s prosíkem za vedením Bayernu Mnichov, aby Vincent Kompany vzal na chvíli i bokem reprezentaci.

Okamžitě by si všichni ťukali na čelo, jestli se někdo nezbláznil. Práce v profesionálních klubech a u národního mužstva pod praporem profesionálně řízené fotbalové asociace jednoduše nejde dělat souběžně. Důvodů jsou mraky, jedním z nich je střet zájmů. Že by daný kouč mohl preferovat hráče ze své klubové líhně.

Jenže jsme ve specifickém českém prostředí, kde je možné všechno. A tak se tahle varianta zdá aktuálně jako nejpravděpodobnější.

Výkonný výbor Fotbalové asociace České republiky po posledním jednání v Kroměříži potvrdil, že výběr nástupce Ivana Haška u národního týmu se zúžil na dva kandidáty - jednoho z tuzemska, druhého ze zahraničí. Jména zůstala utajena.

Podle zdrojů aktualne.cz jsou karty rozdány následovně: buď si přibere březnovou baráž o mistrovství světa na vedlejšák kouč Slavie Jindřich Trpišovský, anebo by měl usednout na lavičku populární chorvatský internacionál Slaven Bilič.

"Spíš to míří k Trpišovskému," zní z dobře informovaných kruhů.

Nicméně pohybujeme se ve specifickém českém prostředí, kde není o náhlé zvraty nouze. Takže vsadit balík peněz na Trpišovského dvojroli se ještě nedá. Natož aby šlo odepsat Biliče.

Čím si vysloužil tenhle chlapík pozornost skupiny, která se věnuje hledání nového reprezentačního kormidelníka a v níž má hlavní odpovědnost Pavel Nedvěd, generální manažer reprezentací?

Zaprvé tím, že je volný. Po posledním angažmá v Saúdské Arábii v klubu Al-Fatech je sedmapadesátiletý Chorvat na čekané.

Jeho hráčské i trenérské CV nabízí zajímavé destinace. Rodák ze Splitu odkopal 76 utkání v Premier League za West Ham United a Everton. V dresu Karlsruhe se stoper seznámil s německou Bundesligou. V chorvatských barvách nastřádal 44 startů.

A jako trenér?

Bilič strávil 109 zápasů na lavičce coby hlavní trenér West Hamu United. V Anglii vedl také West Bromwich Albion či Watford. Má zkušenosti ze šestiletého působení u chorvatského reprezentačního áčka. Na Euru 2008 se s ním probojoval do čtvrtfinále, kde Chorvati podlehli Turecku 2:4. O čtyři roky později skončil na evropském šampionátu s týmem už v základní skupině.

Takže z hlediska úspěchů nic závratného. Ani jeho herní styl není příliš čitelný. Něco na způsob Ivana Haška.

Každopádně v zákulisí se to mezi odpovědnými lidmi vaří, což dokumentuje odchod Adolfa Šádka z gesční skupiny mající pod palcem konkurz na post hlavního reprezentačního kouče. Plzeňský boss nebyl spokojen se způsobem výběru.

Už při prvním představení kandidátů na výkonném výboru, nepanovalo všeobecné nadšení z adeptů, které předložil Pavel Nedvěd.

Tehdy byli podle zdrojů Aktuálně.cz ve hře: dvaasedmdesátiletý turecký trenérský doyen Fatih Terim, někdejší kouč německého národního mužstva Jürgen Klinsmann a také bývalý trenér squadry azzurry, osmašedesátiletý Cesare Prandelli. Ten Italy dovedl v roce 2012 do finále EURO (v něm prohráli se Španěly 0:4) a od června 2025 plní úlohu technického ředitele Italské fotbalové asociace.

Už to signalizovalo, že Nedvěd a jeho spolupracovníci při výběru poněkud vaří z vody. Nerozhodili sítě po progresivních manažerech v produktivním věku, ale zaměřili pozornost spíš na rutinéry.

Navrch jsou limitem finance. Samozřejmě, že kvalitní trenéři zpoza hranic nejsou k mání za hubičku, ale za západoevropské platy. "Klinsmann si chtěl přivést spoustu spolupracovníků, které by svaz nezaplatil," doplňuje zdroj Aktuálně.cz.

Stav svazového konta s experty z ciziny moc nekoresponduje, o čemž mimo jiné svědčí i nedávná krkolomná cesta české jednadvacítky na kvalifikační utkání v Bulharsku. V rámci šetření trvala déle, než by standardně měla. To všechno nenahrává Biličovým nadějím na inauguraci.

Na druhou stranu to zvyšuje naléhavost postupu českého mužstva na mistrovství světa do USA, Kanady a Mexika. FAČR by pomohla finanční injekce od FIFA s tím spojená. Nehledě na bonus pro celý český fotbal, neboť každá účast na vrcholné akci zvedá prestiž a hodnotu hráčů. Což si všichni zainteresovaní uvědomují.

O to větší boj se za oponou vede.

Že by z něj nakonec vzešli vítězně ti, co tlačí Jindřicha Trpišovského?

Po rezignaci Šádka, který si měl pohrávat s myšlenkou svěřit baráž s Irskem, respektive s vítězem duelu Dánsko-Severní Makedonie, Miroslavu Koubkovi - s nímž se předtím předčasně rozloučil ve Štruncových sadech - se to tak jeví.

Z Edenu už totiž nezní radikální zamítací ne. Ani od výkonného šéfa Jaroslava Tvrdíka, ani od samotného Jindřicha Trpišovského, který ještě donedávna opakoval, že si nedovede představit tříštění pozornosti mezi Slavií a reprezentací.

Tvrdík tuhle linku přiživil i čerstvým mediálním vystoupením, ve kterém zkritizoval odmítnutí hráčů národního mužstva jít na děkovačku s kotlem fanoušků. Řekl, že kdyby v týmu byli tehdy na místě přítomni slávisté Provod a Holeš, k tomu extempore by nedošlo. A pokáral také reprezentační manažery.

Zapomněl přitom, že Pavla Nedvěda prosazoval na místo generálního manažera reprezentací, tudíž za olomoucké faux-paux nese také sám odpovědnost.

Nicméně to je jeho styl.

Rozhodně však nikdy nepouští věty do éteru nadarmo. Na to je příliš dobrým zákulisním hráčem.

Teď si v těchto konturách připomeňme, co pravil na téma Trpišovský a reprezentace. "Slyším od hráčů, že na mistrovství světa strašně chtějí. Mají vůli a chuť si tam zahrát. Kdo je bude trénovat? Já jsem předseda představenstva, tohle je věcí také majitele klubu. Primárně by asi musela existovat širší dohoda mezi FAČR a Slavií. Tohle náleží jinému týmu ve výkonném výboru než mně. Nechci předbíhat, jak to bude. Přiznám se, že ani sám nevidím, s čím gesční skupina přijde. Ale cítím, že odpovědi veřejnosti už musíme poskytnout."

Otázkou je, co by ona širší dohoda mezi těmito subjekty obsahovala a jak se na to bude tvářit Pavel Tykač.

Shaka Hislop byl roky symbolem klidu, autority a spolehlivosti. Fanoušci Newcastlu si ho pamatují jako brankáře, který v devadesátých letech držel tým v těžkých chvílích a během své kariéry se stal oporou i v reprezentaci Trinidadu a Tobaga.

Teď sedmapadesátiletý bývalý gólman prožívá období, kdy fotbal jde automaticky stranou - oznámil, že mu lékaři diagnostikovali rakovinu prostaty.

"Je to diagnóza, kterou nikdy nechceš slyšet, ale přijímám ji jako další výzvu," řekl včera Hislop v prohlášení pro americkou stanici ESPN, kde dlouhodobě působí jako analytik.

"Mám před sebou léčbu a nevím, jak dlouho bude trvat, ale jsem připraven bojovat. Vždycky jsem věřil, že odvaha začíná pravdou."

Hislop přiznal, že nemoc už vykazuje agresivní charakter, ale i přesto si zachovává optimismus a typický klid. Poděkoval rodině, přátelům i bývalým spoluhráčům, kteří mu během posledních dní zaplnili telefon podporujícími zprávami.

"Ta podpora je ohromující. Dodává mi sílu a připomíná, že nejsem sám. Jsem vděčný za každého, kdo mi drží palce," dodal.

Reakce ze světa fotbalu přicházejí jedna za druhou. Newcastle United na sociálních sítích okamžitě sdílel vzkaz:

"Shako, jsme s tebou. Celá rodina Magpies ti přeje hodně sil." Podobně reagovali i fanoušci, kteří Hislopa považují za jednu z nejoblíbenějších postav klubu v éře Kevina Keegana.

Odborníci dlouhodobě upozorňují, že rakovina prostaty patří k nejčastějším onkologickým onemocněním u mužů, a přesto se o ní stále málo mluví.

Hislop teď podle svých slov chce využít pozornosti, kterou jeho příběh přitahuje, a povzbudit muže, aby neodkládali pravidelná vyšetření. "Kdyby můj příběh pomohl zachránit jediný život, stojí to za to," uvedl.

Před Hislopem stojí dlouhá a náročná cesta. Léčbu začne v nejbližších týdnech. A i když zatím netuší, co bude dál, má jasno v jedné věci: nevzdá se. "Celý život jsem se snažil být bojovníkem. Teď mě čeká ten největší zápas," řekl s odhodláním.

Devětadvacetiletý Klaebo dnes po druhém místě v kvalifikaci ve vyřazovacích bojích dominoval a suverénně ovládl i šestičlenné finále. Na stovku vítězství potřeboval pětinásobný olympijský vítěz necelých deset let, poprvé slavil v únoru 2017 v Otepää.

Aktualizujeme…

Následovala valná hromada klubu, která zvolila nové představenstvo a dozorčí radu, oznámila radnice. Spolumajiteli Fotbalu HK 1905 jsou bývalý reprezentant Pavel Nedvěd a podnikatelé Ivo Ulich, Ondřej Tomek, Pavel Rejchrt a Radek Šenk.

"Vstupujeme do nové éry rozvoje hradeckého fotbalu. Věříme, že nový většinový akcionář posílí dynamiku fungování klubu a přispěje k jeho prosperitě," řekla primátorka Pavlína Springerová (Hradecký demokratický klub).

Podpisem smluv a valnou hromadou se završil proces prodeje, který radnice zahájila na podzim 2023. V městem vypsaném výběrovém řízení byl Fotbal HK 1905 jediným zájemcem.

Hradečtí zastupitelé transakční dokumentaci a prodej klubu schválili na zasedání 4. listopadu. Podíl 89 procent město investorům prodalo za 50,172 milionu korun. Suma zahrnuje i 10,172 milionu nerozděleného zisku klubu.

Dominantním vystoupením dotáhl Slováky v roce 2015 k bronzu z mistrovství světa dvacítek, jejich jediné juniorské medaili v tomto tisíciletí.

Tou dobou už Réway zářil také v áčku pražské Sparty. V české extralize sbíral přes bod na zápas, což se v juniorském věku povedlo už jen Jiřímu Hudlerovi.

A když zázračný forvard hned v další sezoně vystřihl stejný kousek i v nejvyšší švýcarské lize, bylo jasné, že jeho další kroky musí směřovat do NHL. Tam ho očekával Montreal, který si nevysokého, ale nesmírně šikovného forvarda zamluvil ve čtvrtém kole draftu 2013.

Málokdo by si tehdy tipnul, že Réway stráví vrchol kariéry ne v zámoří nebo prestižní evropské lize, ale v Liptovském Mikuláši. Že jeho domovem bude aréna, která v rámci divácké kapacity 3680 nabízí jen 800 míst k sezení.

Pražskému rodákovi to navíc neklape ani tam. V dlouhodobě podprůměrném týmu slovenské extraligy rozehrál třetí sezonu, ale teď končí. Přesněji řečeno: oznámil, že končí.

V probíhající základní části nasbíral 15 bodů (1+14) ve 20 zápasech, ale jak u něj bývá zvykem, nevyhnul se přešlapům.

V listopadovém utkání na ledě Trenčína odehrál jen chvilku, protože… nebyl použitelný. Vysvětloval to tím, že mu z předchozího večera nesedla kombinace prášků na spaní a na bolavé koleno.

Nedlouho nato naštval svého zaměstnavatele znovu, neboť se nedostavil na magnetickou rezonanci zmíněného kolena. To pro změnu objasňoval prostým zaspáním.

"Pak jsem dostal podmínku, že pokud ráno nepůjdu k psychiatričce, tak v Mikuláši končím," líčil Réway slovenskému deníku Šport.

"Nestydím se za to, že bych měl jít k psychiatričce, není to žádná ostuda. Měl jsem ale svůj termín po obědě, neviděl jsem důvod, abych k ní šel ráno. A nikdo mi nevysvětlil, proč mám jít k psychiatričce, když jsem omylem zaspal na magnetickou rezonanci," dodal.

"Kdyby to bylo úmyslné, tak to neřeším a nevolám 20 lidem, aby mi pomohli zajistit náhradní vyšetření," prohlásil Slovák..

Českému trenérovi Liptovského Mikuláše Aleši Totterovi však došla trpělivost a forvarda vyhodil. Alespoň podle Réwaye, který se pak s týmem loučil na sociální síti.

To ale odmítl majitel klubu Róbert Lupták. "Má platnou smlouvu," řekl o problémovém útočníkovi veřejnoprávní stanici STVR.

"K tomu, co napsal, se nebudu vyjadřovat. Musí si to nejdřív ujasnit ve svojí hlavičce. Pak uvidíme, jestli mu zdravotní stav umožní pokračovat a jestli bude, nebo nebude respektovat pokyny, na které vyšetření má jít," pokračoval.

Lupták zároveň popřel, že jeho klub dluží Réwayovi část peněz, jak tvrdí útočník.

K forvardově (ne)odchodu z Liptovského Mikuláše se vyjádřil i trenér Ernest Bokroš, který Réwaye vedl na třech juniorských světových šampionátech včetně toho bronzového.

"Když přišel do dvacítky, říkal jsem si, že větší talent jsem u nikoho neviděl," řekl Športwebu 66letý muž, mezi jehož úspěchy v roli hlavního kouče patří také extraligový titul se Zlínem.

"U něj to bohužel není o hokejovém umění," pokračoval. "Je to o osobním životě, disciplíně a další faktorech, které rozhodly o tom, že hraje slovenskou ligu. Bez problémů mohl hrát v zahraničí i v zámoří. Když mi volali lidé, aby se o něm poradili, každému jsem vykládal, že mám Martina rád, ale pokud se nedá dohromady, už nikdo mu nepomůže. O to se snažilo více psychologů, ale v první řadě je to o něm." 

"Aspoň jednu sezonu musí dokázat, že je bezproblémový, a potom by se mohl někam posunout," doplnil Bokroš.

Příliš prostoru pro vzlet už ale Réway ve třiceti letech nemá.

Kariéru mu vedle excesů, jako jsou ty z Liptovského Mikuláše, narušila rovněž vážná zdravotní komplikace.

Na podzim 2016 hodlal prorazit v přípravném kempu Montrealu, ale místo toho ležel v posteli s horečkami, nemohl hýbat rukama ani nohama. Ze zánětu srdečního svalu se pak zotavoval celý rok a na výkony ze Sparty nebo Švýcarska už nikdy nenavázal.

V zámoří se Réwayova profesionální kariéra smrskla na pět zápasů ve farmářské AHL.

Večer před startem závodního víkendu bylo v paddocku okruhu Yas Marina zvláštní ticho. Nebyl to strach, spíš směs soustředění, klidu a napětí, které se mezi týmy šířilo jako elektrický proud.

Lando Norris, Max Verstappen a Oscar Piastri dorazili na speciální tiskovou konferenci každý s jinou energií. Přesto je spojovala jedna věc: vědomí, že některému z nich se během několika desítek kol splní sen, zatímco dva budou muset přijmout porážku.

Norris z McLarenu  vede šampionát se 408 body a působí, jako by šlo o běžný závodní víkend. "Jinak se nic nemění. Práce, přístup, všechno zůstává stejné," prohlásil s typickým klidem. V pozadí je ale jasné, že právě on může ztratit nejvíc. Jediná chyba, dvě nepovedené zatáčky, a výhoda je pryč.

Obhájce titulu Max Verstappen přijel do Abú Zabí jako pilot, který ucítil čerstvou krev. Po výhře v Kataru a po dlouhém stíhání čela ví, že může znovu udeřit. "Pro mě je všechno tady bonus. Nemám co ztratit," prohlásil pilot Red Bullu.

Čtyři tituly v kapse mu dodávají chladnou jistotu, ale ani ta neznamená, že by soupeřům nechal prostor zadarmo.

Oscar Piastri ztrácí šestnáct bodů a bere roli outsidera, kterého je lepší nepodceňovat. "Všechno je otevřené," řekl. "My máme v McLarenu jasnou filozofii - závodíme fér, oba."

Jeho scénář je jasný: potřebuje perfektní víkend, žádné chyby, ideálně maximum bodů. Pak může překvapit způsobem, který historii F1 zažila už několikrát.

Proč je cítit taková nervozita? Protože podobná situace tu dlouho nebyla. Naposledy bojovali o titul tři piloti v roce 2010. Navíc jde o finále pod světly na okruhu, který o sobě umí dát vědět strategickými zvraty, nočními podmínkami i výběrem pneumatik.

Norris si to uvědomuje. "Mám nejvíc co ztratit," přiznal. Chce jet čistě a spoléhat na konzistenci, jenže ve finále často rozhodne ten, kdo se nebojí jít na hranu.

Verstappen se opírá o vlastní comeback. V létě ztrácel víc než sto bodů, pak rozjel sérii vítězství a začal tlačit soupeře ke zdi. A není jisté, že Norris projede první kolo bez kontaktu. U Verstappena se dá čekat útok v okamžiku, kdy to bude nejvíc bolet.

Piastri sází na racionální přístup. Aby měl šanci, musí vyhrát a doufat, že se Norris nedostane na stupně vítězů. V praxi to znamená jediné: kvalifikace bez chyby, čistý závod, dobře načasovaný pit-stop a špetku štěstí v pravou chvíli.

Zajímavé je i to, že McLaren odmítá předem domluvené pozice. Žádné týmové příkazy, žádné korunovace na stříbrném podnose. Norris říká: "Nepotřebuji, aby Oscar něco obětoval."

Britský tým sice připouští, že probírá různé scénáře, ale veřejně trvá na férovosti. Red Bull i zbytek pole to vidí podobně.

A tak znovu rozhodnou případné technické problémy, zahřátí pneumatik na optimální teplotu a nepředvídatelná povaha okruhu Yas Marina.

Můžete mít tisíc simulací, ale finálový závod si často dělá věci po svém. Někdy rozhodne odvaha, jindy chladná hlava, občas prostě náhoda.

Velké finále dramatické sezony přichází. Žádné body, žádné jistoty. Jen tři jezdci, tři příběhy a jeden titul, který čeká na svého majitele. A i když svět sleduje, kdo vyhraje, to největší drama se odehraje v tichu kokpitu během jediného závodu.

Český útočník Pavel Zacha dvěma přesnými zásahy korunoval výhru 5:2 a ukončil své devítizápasové čekání na gól. Dva body za gól a asistenci si připsal také Martin Nečas z Colorada, tým Avalanche ale podlehl New York Islanders 3:6.

Zacha dal oba góly ve druhé třetině a poslal Boston do bezpečného čtyřbrankového vedení.

Český forvard si nejprve ve 33. minutě v rychlém protiútoku navedl puk na osu hřiště a přesnou střelou zvýšil na 4:1.

Vteřinu před koncem druhé dvacetiminutovky pak vstřelil v přesilové hře závěrečnou branku Bruins.

Také Nečas se střelecky prosadil ve druhé třetině. Nejproduktivnější český hokejista v NHL v polovině utkání ujel obraně Islanders a s pomocí odrazu od brusle jednoho z beků snížil na 2:4.

V úvodu třetí třetiny se asistencí podepsal také pod branku na 3:5, teprve druhou sezonní prohru Colorada v základní hrací době však neodvrátil.

Jde o alternativní tenisový vesmír. Jiná, některá až bizarní pravidla. Důraz na rychlý, dramatický průběh s mnoha zvraty. Show za každou cenu, spousta zábavy.

A místo jmen přezdívky jako z filmů o všemocných superhrdinech. 

The Air Machete, tedy Tomáš Macháč, je v universu zvaném Ultimate Tennis Showdown aktuálním králem. Světovou jedničkou a hráčem, na kterého bude od pátku v rámci grandfinále v Londýně upřena značná pozornost.

Na trůn vystoupal hned po své premiéře v projektu známého trenéra Patricka Mouratogloua. K ní byl pozván v únoru do mexické Guadalajary.

Bez jediné porážky tam dominoval, získal The Zeus Trophy, 20 bodů do žebříčku a tučný šek na 410 tisíc dolarů, tedy bezmála 10 milionů korun. Za pouhé dva dny získal nejvyšší částku, jakou si v kariéře během jediného turnaje vydělal.

Zaujal tím, jak dostál své přezdívce: Létající mačeta. Tu si vysloužil na základě akrobatických úderů, které v tenisové historii dosud nejvíce proslavil francouzský tenisový bavič Gaël Monfils.

Macháč v Mexiku během pěti vítězných duelů skutečně vystřihl hned několik typických naskočených forhendových bomb. 

A šéf Mouratoglou, bývalé trenér Sereny Williamsové, se tehdy do českého showmana "zakoukal". 

"Kvalita jeho hry je extrémně vysoká," velebil berounského rodáka a uvedl, že má Macháč všechny kvality potřebné k postupu do elitní světové desítky.

"Je velmi působivý, co se týče pokrytí kurtu, intenzity a schopnosti být konzistentní ve chvílích, kdy na tom nejvíc záleží. Navíc je ale velmi spektakulární. Je to tenista, na kterého se vždycky rád podívám," hodnotil slavný majitel tenisové akademie v Nice. 

V dubnu už byl Macháč pevnou součástí antukového turnaje v úchvatném prostředí starověkého amfiteátru v Nimes.

Znovu prošel do finále, tentokrát ale nestačil na "Ice Mana", Nora Caspera Ruuda. I tak si zajistil první místo žebříčku.

V londýnském grandfinále budou soupeři Čecha v základní skupině The Demon (Alex de Minaur), Rublo (Andrej Rubljov) a Manna (Adrian Mannarino). Druhou čtveřici tvoří kromě Ruuda také El Canon (Francisco Cerundolo), The Wall (David Goffin) a The Commander (Ugo Humbert). 

Kromě vítězství se bude bojovat i o štědré prize money. Neporažený vítěz turnaje může získat šek v hodnotě 922 tisíc amerických dolarů (přes 19 milionů korun). Celkem je pro hráče přichystáno 1,865 milionu dolarů (téměř 39 milionů korun).

Mouratoglou svůj specifický podnik zaštiťuje snahou o modernizaci tenisu a jeho větší atraktivitu pro mladou generaci.

Zápasy mají speciální formát, hraje se na osmiminutové čtvrtiny. Součástí jsou třeba kratší limity pro servis a neexistence druhého podání nebo bonusová karta, se kterou mohou tenisté za jednu výměnu inkasovat dvojnásobný počet bodů.