Sport - Aktuálně.cz

"Je to pro nás všechny velká pocta i závazek. Pořadatelství představuje významnou příležitost pro další rozvoj mládežnického fotbalu v Česku a zároveň umožní našim hráčům představit se v tom nejlepším světle proti elitním evropským týmům před domácím publikem," uvedl pro web FAČR předseda asociace David Trunda.

"Jde o mimořádnou čest pro naši asociaci. Věříme, že turnaj bude skvělou reklamou jak pro celé Česko, tak pro pořadatelská města. Úspěšná kandidatura je pro nás silným impulzem do další práce a uděláme vše pro to, abychom společnými silami uspořádali nezapomenutelný turnaj," dodal Trunda.

Šampionát devatenáctek bude další vrcholnou akcí v Česku. Předloni se asociaci ještě za předchozího předsedy Petra Fouska podařilo získat pořadatelství finále Konferenční ligy, v němž v pražském Edenu West Ham porazil Fiorentinu 2:1.

Před deseti lety Česko hostilo mistrovství Evropy hráčů do 21 let, v roce 2008 šampionát devatenáctek. Před třemi lety se v tuzemsku konalo Euro žen do 19 let.

Na šampionátu 2027 se představí hráči narození v roce 2008 a mladší. Česko bude mít coby pořadatel účast dopředu jistou.

"Když jsem se o naší kandidatuře dozvěděl, byl jsem nadšený a okamžitě jsem tuhle myšlenku podpořil. Mít možnost konfrontace u nás doma je pro kluky moc důležitá. Myslím si, že jejich kvalita je velmi dobrá a můžeme být konkurenceschopní," doplnil generální manažer českých reprezentací Pavel Nedvěd.

Zápas se v původním termínu nehrál kvůli virovému onemocnění v týmu Artisu. Domácím scházela dvojice ománských reprezentantů Braikí a Dahmán, kteří v minulých dnech řešili problémy s vízy.

Dánský trenér Sparty Priske udělal oproti nepovedenému utkání s Pardubicemi řadu změn v sestavě, v poháru jako tradičně dostal šanci náhradní gólman Surovčík.

Favorit od úvodu diktoval tempo a v 27. minutě otevřel skóre poté, co se po Kuolově akci po levé straně trefil do odkryté branky Mercado.

Artis vrátila do hry obrovská chyba gólmana Surovčíka. Jeho promáchnutí před vápnem využil Adediran a do prázdné branky v 41. minutě srovnal.

Brňané po konci podzimní části druhé ligy, v níž jim patří třetí příčka, téměř měsíc nehráli soutěžní zápas, přesto favorita trápili až do samého závěru.

Pražané se po změně stran přes soupeřovu zataženou defenzivu těžko dostávali do šancí, pomohla jim ale smolná Harazimova ruka ve vápně po Mercadově centru. Penalty se ujal střídající Rrahmani a rozhodl o postupu finalisty minulého ročníku.

Vedle Sparty se do jarního čtvrtfinále už dříve probojovaly lídr ligové tabulky Slavia, Plzeň, Karviná, Jablonec, Ostrava, Mladá Boleslav a Hradec Králové. Obhájce trofeje Sigma Olomouc již vypadla. Čtvrtfinále se losuje v pátek.

Osmifinále českého fotbalového poháru MOL Cupu:

Artis Brno - Sparta Praha 1:2 (1:1)

Branky: 41. Adediran - 27. Mercado, 89. Rrahmani z pen. Rozhodčí: Nehasil - Pečenka, A. Beneš - Orel (video).

Sestava Sparty: Surovčík - Martinec, Vydra, Zelený (46. Sörensen) - Suchomel, Mannsverk, Eneme (59. Sadílek), Ryneš - Mercado (90.+3 Kuchta), Kuol (73. Penxa) - Milla (73. Rrahmani). Trenér: Priske.

Minulá sezona zámořské NHL znamenala pro Bruins katastrofu, která se nevyhnula ani - do té doby špičkovému - brankovišti.

Swayman, jenž se po odchodu konkurenta měl stát neoddiskutovatelnou jedničkou, zmeškal kvůli handrkování o plat celý přípravný kemp a pak tápal. Tak moc, že mužstvu více prospívalo nasazování odepisovaného náhradníka Joonase Korpisala.

Bolelo to i proto, že Swayman se zrovna stal jedním z nejlépe placených gólmanů ligy. Podepsal osmiletou smlouvu s ročním platem v průměru 8,25 milionu dolarů.

Z aktivních brankářů jsou na tom v současnosti lépe jen čtyři muži - Igor Šesťorkin (11,5 milionu), Sergej Bobrovskij (10), Andrej Vasilevskij (9,5) a Connor Hellebuyck (8,5).

Kdyby Swayman pokračoval v mizerných výkonech s úspěšností zákroků hluboko pod 90 procenty, Boston by jen těžko mohl pomýšlet na úspěšný retool, tedy rychlou přestavbu mužstva.

Nyní se však zdá, že strach z pohromy ztratil opodstatnění. Sedmadvacetiletý Swayman v probíhajícím ročníku nastoupil do 18 zápasů a zastavil 91 procent puků.

Ještě lépe působí při pohledu na pokročilé statistiky. Podle webu MoneyPuck chytil 17 gólů nad očekávání, což ho řadí na druhou příčku v soutěži. Podle online deníku The Athletic je aktuálně hlavním kandidátem na Vezinovu trofej pro nejlepšího brankáře sezony.

"Tohle je ten Swayman, ve kterého Bruins doufali, když s ním podepsali masivní prodloužení smlouvy," napsal novinář Jesse Granger. "Jen hrstka gólmanů dokáže ovládnout zápas tak, jak to díky svému postavení a kontrole odražených puků svede on. Struktura jeho hry je v této sezoně bezchybná. Jeho ruce a nohy se pohybují v dokonalé souhře."    

Nový trenér Bostonu Marco Sturm využívá také Korpisala, ale Swayman je zatím v úspěšnosti jasně lepší, o celá tři procenta.

"Vždycky to byl opravdu dobrý gólman," spustil o americké hvězdě. "Brankáři potřebují sebevědomí, když jdou do zápasu i do sezony. Loni se do toho prostě nemohl dostat.Loni se do toho prostě nemohl dostat. V téhle sezoně má od prvního dne úsměv na tváři, je na tom velmi dobře."

Swaymanovi psychicky pomohlo uplynulé mistrovství světa ve Švédsku a Dánsku, kde v rozhodujících utkáních chytal na úkor Joeyho Daccorda a dotáhl Spojené státy ke zlatu, prvnímu z této akce po neuvěřitelných 65 letech.

"To mi dodalo sebedůvěru. S vědomím, že konečně můžu něco vyhrát, být také součástí úspěchu, mi spadl kámen ze srdce," prohlásil Američan, který do té doby vyhrál řadu individuálních cen, ale na týmové úrovni získal "jen" bronz ze světového šampionátu dvacítek.

Teď může snít o ještě větším mezinárodním úspěchu, než je zlato ze seniorského MS. Se současnou formou by mohl proniknout do americké nominace na únorovou olympiádu v Miláně.

A nejen to. Ve hře je i pozice brankáře číslo jedna, protože Swaymanovi hlavní konkurenti momentálně nejsou v ideálním rozpoložení.

Původní favorit na post jedničky Connor Hellebuyck v listopadu prodělal operaci kolena a nikdo neví, jak na tom bude, až se na přelomu roku vrátí. Jake Oettinger pro změnu bojuje s formou.

Už ve 14 letech měřil 188 centimetrů. Není divu, že se vrhnul na palubovku a po basketbalovém míči. Spoluhráče převyšoval, dokonce se dostal do kubánského národního týmu.

Jenže pak se vývoj zastavil, povyrostl už jen o dva centimetry a časem se košíková nezdála jako ideální volba.   

Ve dvaceti letech ale v Havaně potkal polského atletického trenéra Zygmunta Zabierzowski, který když viděl pohyb vytáhlého kudrnáče, okamžitě ho začal lanařit k atletice a konkrétně na čtvrtkařskou trať.

"Alberto byl jiný než ostatní. Normální je, že běžec na trati 400 metrů běží rychle prvních 350 metrů a pak zpomaluje, ale on ne, on běžel pořád naplno," vzpomínal na kubánský talent pro Sports Illustrated jeho krajan atlet Eddy Gutiérrez.

Prakticky po roce přípravy se probojoval na OH 1972 a v Mnichově mu jen těsně uniklo finále na čtvrtce. O rok později vyhrál Světovou univerziádu v Moskvě a v roce 1974 skončil druhý na Panamerických hrách.

Díky dlouhým nohám měl specifický styl, trochu jako sprintující hřebec, a tak si vysloužil přezdívku El Caballo - kůň

Když si trenér Zabierzowski všiml jeho neúnavnosti, přišel s odvážnou myšlenkou. Kubánský rychlík začne běhat i půlku. A kde jinde si to před dalšími hrami vyzkoušet, než na Zlaté tretře v Ostravě.

"Trenér říkal: ´Máš šanci dokázat něco, co nikdo nikdy nedokázal!´ I proto jsme často běhali při přípravě i delší tratě. Získal jsem tím skvělou vytrvalost a tu pak bylo potřeba spojit s rychlostí. Já jsem 800 metrů původně běžet vůbec nechtěl, ale nakonec mě přesvědčili. Zkusil jsem to zde na Tretře a sedlo mi to," vzpomínal Juantorena, když dorazil do Ostravy později už jen jako host.

Čtvrtku v Ostravě vystřihl za 44,70 a půlku za 1:44,60. "Ostrava patřila vždy k mým oblíbeným mítinkům a pořád se mi to tu líbí," dodal.

Po výkonech v Československu nebylo pochyb o tom, že by měl Juantorena startovat na hrách v Montrealu v obou disciplínách. 

Tam nejenže oba závody vyhrál, na osmistovce navíc časem 1:43,50 překonal aktuálně platný světový rekord, který o rok později ještě vylepšil.

"Tajemstvím dobrého běžce je, že musíte obětovat celý život. Tvrdě trénovat, dobře jíst, nechodit na večírky, nepřehánět to se sexem. Musíte mít hodně disciplíny a hlavně chtít se sebou něco udělat," citoval Juantorenu server runnerstribe.com.

Stal se národním hrdinou a oblíbencem kubánského diktátora Fidela Kastra, který ho po návratu z Montrealu objímal jako prvního hned na letišti. A hvězdný atlet mu to oplácel svou loajalitou.

"Fidel je člověk, který formoval sport v naší zemi. Sám byl vynikající sprinter bez něj by naši sportovci nebyli na takové úrovni," nechal se slyšet dvojnásobný olympijský šampion.

Však se také brzy po konci kariéry stal vysokým sportovním funkcionářem.  Pracoval jako náměstek kubánského ministra sportu, byl předsedou národní atletické federace a několikrát se ucházel o funkci místopředsedy Mezinárodní atletické federace (IAAF).

Nikdy nechápal, proč někteří kubánští sportovci raději emigrují ze země a reprezentují jiný stát.

"Proč? Vždyť režim tu skvěle funguje. Vidím ale za tím obchod s lidmi. Oni se prodávají jako zboží. Skutečná lidská bytost přece za peníze národní hrdost a věrnost nikdy nevymění," divil se Juantorena.

Olympijský unikát na dvou tratích dosud nikdo nepřekonal, i proto ho IAAF od roku 2012 eviduje v Síni slávy světové atletiky. 

Zpráva o tom, že dvacetiletý hokejový útočník Slovanu Bratislava Roman Kukumberg mladší bojuje v nemocnici o život, se už rozletěla celým Slovenskem.

Na sociálních sítích se okamžitě spustila mohutná vlna podpory, jakou hokejová komunita dlouho nezažila. Z oficiálních profilů klubů, od spoluhráčů, reprezentantů i z tisíců fanouškovských účtů přichází jedno jediné poselství: Romane, nejsi v tom sám.

Bývalý hráč Slovanu Marcel Haščák napsal slova, která během chvíle sdílely stovky lidí: "Kuko, drž se, modlím se za tebe. Jsi bojovník a zvládneš to." K jeho hlasu se přidali i další známí hráči.

Libor Hudáček, útočník Třince, poslal stručný, ale silný vzkaz: "Bojuj!" Slovenský obránce a reprezentant Andrej Golian doplnil: "Nejtěžší zápas. Kuko, pojď, můj, naplno, jako vždy."

Do podpory se masivně zapojily kluby napříč celou republikou. Žilina přidala přání: "Držíme palce, Romane, hodně zdraví a brzký návrat na led."

Spišská Nová Ves zveřejnila jasné: "Myslíme na tebe."

Skalica poslala přes své kanály vzkaz: "Jménem celého klubu přejeme brzké uzdravení."

A z Nitry přišlo krátké, ale velmi emotivní: "Romane, myslíme na tebe!"

Pod příspěvky Slovanu Bratislava se během několika hodin objevily tisíce komentářů. Od fanoušků všech klubů, dokonce i těch, kteří na ledě patří ke tvrdým rivalům. Všichni sjednoceni jedním přáním. "Drž se, Kuko, posíláme sílu," napsal jeden z nich.

Další přidávali srdíčka, klubové barvy, modlitby i vlastní zkušenosti s těžkými zraněními - jako gesto solidarity, které má ukázat, že v tom není sám ani jeho rodina.

Z reakcí je cítit i ohromný respekt k mladému hráči, který byl považován za jeden z největších talentů nastupující generace. Lidé připomínají jeho odhodlání, pracovitost, charakter i to, jak moc miloval hokej. "Kuko je srdcař, ten se nevzdává," napsal jeden z bývalých trenérů.

Internetem se mezitím šíří i symbolické gesto - stovky fanoušků mění profilové fotky na hráčovo číslo s jednoduchým nápisem DržSaKuko.

Ve chvílích, kdy je nejistota největší, ukazuje slovenský hokej svou nejlepší stránku. Lidskost, soudržnost a schopnost stát při jednom z vlastních.

A všechny tyhle hlasité i tiché vzkazy míří k jedinému adresátovi - mladému hráči, který teď čelí svému nejtěžšímu soupeři. Celé Slovensko teď jen společně šeptá: bojuj.

Woodsová začala ztrácet rovnováhu a začala padat, když se ji Wright instinktivně snažil zachytit. Díky jeho reakci se vyhnula tvrdému pádu a mikrofony zachytily jeho hlas, jak se ptá, jestli je v pořádku. Režisér brzy přerušil program a pustil dlouhý blok reklam.

Po vyucené pauze vystřídala svou kolegyni Katie Shanahanová, která divákům vysvětlila nenadálou situaci. Woodsové popřála rychlé uzdravení a dodala, že je v dobrých rukou lékařských odborníků.

Moderátorka se pak sama ozvala na svém instagramu. "Omlouvám se, jsetli jsem vás vyděsila, ale jsem v pořádku. Bože, to bylo tak divné. Lékaři byli skvělí, moje problémy údajně způsobil nějaký virus," napsala s tím, že nyní potřebuje odpočinek a dostatek tekutin.

Tenisoví příznivci vybírali nejlepší úder z osmi částí sezony: z australské šňůry, ze Středního východu, z amerického Sunshine Double, z antukové části, travnaté mise, severoamerických betonů, asijské tour a závěrečného Turnaje mistryň.

Hned třikrát přitom ukázali na české barvy. Dvakrát je v seznamu vyvolených Karolína Muchová, jednou Linda Nosková.

První spektakulární kousek Muchové pochází z únorového turnaje v Dubaji. Její soupeřka, Dánka Clara Tausonová, tam zůstala jako opařená, když ji přeletěl dokonalý tweenerový lob z rakety české hráčky.

"Karolína Muchová! Klaňte se! Tausonová tomu nemůže uvěřit, viděli jsme nejspíš jeden z nejlepších úderů roku 2025," šílel komentátor ve vysílání WTA. Bývalá německá tenistka Andrea Petkovicová dodala, že za tohle si česká hráčka zaslouží potlesk vestoje.

"Tohle je prostě neuvěřitelné," prohlásila tehdy.

"Muchová činí nemožné rutinou," uvedla nyní její nominaci WTA s tím, že její úder dostal v kategorii "Střední východ" 58 procent všech hlasů.

Čirý tenisový drahokam doručila na konci června v německém Bad Homburgu také Linda Nosková.

Hned jak dopadl míč na travnatý kurt, bylo zřejmé, že se právě odehrálo něco výjimečného. "Tomu nevěřím," zvolal komentátor po míči, který Nosková podle oficiálního webu WTA "neměla žádné právo vyhrát". 

Nosková se dostala do prekérní situace, která se po každém dalším úderu Pegulaové jevila jako stále méně řešitelná.

Zkrácení Američanky vrátila sprintující Češka jen s vypětím všech sil, rychle se přesunula k míči na druhou stranu, také jej vrátila, ale jen nevydařeným lobem přesně na smeč soupeřce.

Pegulaová tušila, že je hotovo. S cílem minimalizovat riziko ubrala na razanci, ale míč zahrála na jistotu k čáře. Jenže nestačila se divit. A s ní i všichni přítomní.

Nosková se v poslední chvíli dostala k míčku a bekhendem hraným téměř od země jej poslala přes síť. Pegulaová se ohlédla a s hrůzou zjistila, že balonek padá do rohu s milimetrovou přesností.

Češka se bez velkých oslav opřela o hrazení, Američanku zase zachytily kamery zlomenou v pase. Po počátečním šoku se musela smát tomu, co právě zažila.

"Výměna byla prakticky rozhodnutá, Nosková ale našla způsob. Šlo o jeden z těch momentů, které si pustíte několikrát za sebou," vysvětlila WTA jasnou volbu nejlepšího úderu měsíce června a nakonec i celé travnaté části ročníku.

Ve jménu české magie byla z pohledu nejlepších úderů také podzimní asijská šňůra. Karolína Muchová uchvátila tenisový svět sérií velkolepých úderů v Tokiu, kde se utkala s mladou Australankou Mayou Jointovou.

Nejvíce rezonoval její podivuhodný bekhendový křížný prohoz z plného běhu, v elegantním jednorukém stylu Rogera Federera. "Ou, to snad není možné. Absolutně báječné. Co to právě zahrála za úder," rozplýval se komentátor přenosu.

Muchová v tuto chvíli vede hlasování o nejlepší úder roku. Její nevídaný tweener-lob z Dubaje má na kontě 35 procent hlasů, druhý je s 20 procenty, tedy se značnou ztrátou, vítězný úder Jeleny Rybakinové z Turnaje mistryň, kde v listopadu triumfovala.

Na druhém turnaji seriálu Euro Hockey Tour se představí i kapitán Roman Červenka, Ondřej Kaše, Daniel Voženílek nebo Jan Rutta, kteří hlavně ze zdravotních důvodů chyběli na listopadové reprezentační akci ve Finsku.

Po delší době dostal pozvánku útočník Lukáš Rousek, jenž se před sezonou vrátil ze zámoří do Evropy. Jediným nováčkem je brankář Nick Malík z Plzně. Akce je generálkou na únorové olympijské hry.

Druhý turnaj EHT se uskuteční v Curychu a Liberci příští týden. Reprezentace nastoupí ve čtvrtek na severu Čech proti Finsku, o den později se přesune do Curychu, kde se v sobotu utká se Švýcarskem a v neděli turnaj zakončí zápasem proti Švédsku.

Aktualizujeme…

Fotbalová asociace dnes dresy ve spolupráci se značkou Puma představila na svém webu. Premiéru budou mít nové červené domácí dresy v semifinále baráže proti Irsku. V případě postupu do finále by Češi hostili vítěze souboje mezi Dánskem a Severní Makedonií.

Nový domácí dres je koncipován jako symbol hrdosti, energie a nezlomného ducha, který odkazuje na slavnou cestu stříbrných hrdinů z roku 1996, uvedla asociace.

"Těší mě, že jsem mohl po velmi dlouhé době znovu obléknout národní dres a společně s dalšími bývalými spoluhráči si připomenout všechny krásné momenty, které jsme v reprezentaci zažili. Klukům přeji, aby byla tato sada výherní, což by znamenalo, že je v létě uvidíme na mistrovství světa," řekl Karel Poborský, jeden ze strůjců úspěchu na šampionátu v Anglii.

Legendární tým trenéra Dušana Uhrina připomínají stříbrné detaily. Výrobce chce odkaz slavné generace předat současnému mužstvu i fanouškům. "Nová kolekce reprezentačních dresů je pro nás příležitostí ukázat, jak lze propojit aktuální trendy, špičkové materiály a respekt k fotbalové historii," uvedl manažer firmy Miloslav Ptáček.

Národní tým bude mít v příštím roce novou celou kolekci. "Na domácí dres naváže také unikátní venkovní varianta, kterou představíme v březnu příštího roku," řekl Ptáček.

Baráž se bude hrát jistě v Praze, a to buď na Letné, nebo v Edenu. "Během nejbližších dní budu osobně jednat s představiteli Sparty i Slavie. Musíme najít takové řešení, které vytvoří českému týmu co nejlepší prostředí, aby bylo dvanáctým hráčem v klíčových utkáních jara," konstatoval předseda asociace David Trunda po úterním zasedání výkonného výboru v Kroměříži.

"Byl to naprosto výjimečný hráč, všemi respektovaný," vzpomíná bývalý český gólman, s nímž Larionov na konci kariéry dobyl třetí Stanley Cup.

Legendární centr se narodil 3. prosince 1960 ve Voskresensku, kde také rozjel hokejovou kariéru. Ve dvacítkách získal dvě zlaté medaile a ve 21 letech si ho trenér Viktor Tichonov přetáhl do CSKA Moskva.

Tam kolem něj vystavěl fantastickou sovětskou pětku, podle armádních uniforem přezdívanou Green Unit. Vjačeslav Fetisov a Alexej Kasatonov vzadu, křídla Sergej Makarov a Vladimir Krutov, uprostřed Larionov.

Rudá sovětská mašina v 80. letech s těmito borci válcovala hokejový svět. Vyhrála mistrovství světa v letech 1982, 1983, 1986 a 1989. Podmanila si olympijské hry 1984 a 1988, přičemž ohromný respekt v zámoří získala triumfem na Kanadském poháru 1981, kde mladý Larionov debutoval.

Hašek osobně nezažil československé vítězství nad Sověty na zlatém pražském šampionátu 1985 a v dalších letech čelil svěřencům Tichonova většinou neúspěšně. "Larionov a spol., to byla nejnebezpečnější pětka, která proti nám stála. Vždy jsme se chystali speciálně na ně," říká.

"Igor byl tím hráčem, který stmeloval obranu a útok. Také dával góly, to bez debat, ale v žádném případě nebyl střelcem. Šance spíše připravoval, vždy hledal přihrávku navíc. Jako brankář jsem se obával spíš Makarova a Krutova," přiznává šedesátiletý Hašek.

Postavil se diktatuře Tichonova

Larionov byl mozkem formace. "To je přesně řečeno. Uměl skvěle bránit, a když třeba Fetisov vyrazil dopředu, stáhl se na jeho místo do obrany. Pomáhal při zakládání protiútoku, byl to všestranný hokejista, byť na první pohled subtilní," přidává Hašek o 175 centimetrů vysokém hráči.

Tituly sice v 80. letech naskakovaly, ale Larionovovi se zajídala nejen Tichonovova krutovláda. Nelíbilo se mu, že se hráčům před MS píchají podezřelé podpůrné látky, které sám odmítal, trpěl na tréninkové báze armádního CSKA. Bez rodiny a osobního života, v nekonečné dřině.

Už v roce 1985 chtěl odejít do Vancouveru, který ho draftoval, ale Sověti mu to zakázali. V dalších letech Larionov spolu s Fetisovem revoltoval proti úřadům, eskalovalo napětí mezi nimi a trenérem Tichonovem.

Až v 28 letech mu bylo umožněno přejít do zámoří, od sezony 1989/1990 se etabloval v NHL. Prosadil se navzdory mimořádně tvrdé hře Kanaďanů a Američanů vůči příchozím Evropanům, přehrával je chytrostí. A vzal si pod svá křídla o devět let mladšího krajana Pavla Bureho.

Strávil ve Vancouveru tři roky. Po švýcarském intermezzu v Luganu se do NHL vrátil v dresu San Jose. V 35 letech potkala Larionova výměna, která klíčovým způsobem obrátila jeho zámořskou kariéru. Trejd do Detroitu, který poslal opačným směrem kanonýra Raye Shepparda.

Kompletace Russian Five v Detroitu

Odvážný tah trenéra Scottyho Bowmana a generálního manažera Kena Hollanda, po kterém si mnozí experti ťukali na čelo. Bowman příchodem Larionova zkompletoval ruskou pětku (The Russian Five) a mohl u Red Wings rozehrát to, co kdysi viděl u sovětských juniorů.

A to, co si Fetisov s Larionovem vzali ze staré sovětské školy. Odmítali sice tvrdý diktát Tichonova, ale na ledě se za žádnou cenu nezbavovali puku a dřívější kombinační hru Sovětského svazu dotáhli k dokonalosti.

Fetisov vytvořil obranný pár s Vladimirem Konstantinovem, na křídlech vedle Larionova hráli výbušní Sergej Fjodorov a Vjačeslav Kozlov. První zápas v tomto složení? 3:0 proti Calgary. Když hráli Rusové, soupeři takřka nepůjčili kotouč.

"Tři mladé individuality, které výborně usměrňovali veteráni Fetisov a Larionov. Bowman v tom hrál velkou roli, dal ty hráče dohromady, věděl, jak s nimi zacházet. Nehráli spolu pořád, občas to prohodil a pak je třeba zase vrátil zpátky," podotýká Hašek, v té době gólman Buffala.

Jenže ani s ruskou pětkou Detroit v roce 1996 na vytoužený Stanley Cup po 41 letech nedosáhl. V konferenčním finále podlehl Coloradu 2:4. Děj série tehdy jako by zlomil hrůzný náraz Clauda Lemieuxe do detroitského Krise Drapera, který se zakousl do mantinelu a s mnoha poraněními v obličeji musel na operaci.

Pohár přímo z rukou Yzermana

Detroit se Coloradu pomstil v březnu roku 1997, kdy obrovskou bitku, do níž se zapojili i brankáři Mike Vernon a Patrick Roy, rozjel právě Larionov proti Peteru Forsbergovi. Od mozku ruské pětky a technického šikuly byste tohle vskutku nečekali.

"Nikdy v životě jsem se nepral," vzpomínal Larionov s odstupem. "Ale v tu chvíli jsem cítil, že je potřeba se za mužstvo postavit," objasnil. Přetahoval se s hvězdným Švédem a zlý muž Red Wings Darren McCarty si mezitím jako mstitel Drapera našel nenáviděného Lemieuxe.

Útočník Colorada opustil bojiště se zkrvaveným obličejem, Detroit otočil celý zápas, vyhrál v prodloužení a pořádně se rozpumpoval už v základní části. V konferenčním finále došlo na souboj obrovských rivalů znovu a tentokrát se po výsledku 4:2 radovali hráči z města automobilů.

Larionov a Forsberg odstartovali hromadnou bitku v čase 2:15:

Ve finále sfoukli Philadelphii 4:0 a po 42 letech vrátili do Detroitu Stanley Cup. Ruská pětka k tomu především svými kombinacemi do prázdné branky přispěla měrou vrchovatou. Vždyť také kapitán Steve Yzerman dobře věděl, komu z hráčů pohár po převzetí předá nejdříve.

Byli to Larionov s Fetisovem. "Že ho předal nám dvěma starým Rusům, to pro nás znamenalo hrozně moc," podotkl později Larionov. Jeho význam pro Detroit byl nezpochybnitelný, stal se posledním dílkem ruské pětky. Usměrnil partu, jež navzdory počátečním pošklebkům výborně zapadla.

V roce 1998 s Red Wings vítězství v NHL obhájil a v novém tisíciletí se v kabině setkal s Haškem. "Bowman na něm i po čtyřicítce pořád stavěl, byl to stabilní hráč, nesmírně spolehlivý. I na konci kariéry si v třetí formaci odehrál svých patnáct minut na zápas a bodoval," zdůrazňuje.

Víno místo piva, suši místo kuřat

Mimo led pak dokonale padla přezdívka Profesor. "Ujala se i díky těm jeho brejličkám, které nosil. Úplný profesůrek," chechtá se Hašek. "Snad nikdy neudělal zbytečný faul, za každé situace se dokázal ovládat. Uměl perfektně anglicky, všechno to do sebe zapadalo," chválí Larionova.

Larionov se vymykal. Místo piva pil víno, místo typické pizzy či kuřecích křidýlek si dával suši. "To je pravda, ale změnit zaběhlé pořádky týmu se mu nepodařilo. Pizza a křidýlka jely v Detroitu pořád," doplňuje Hašek.

"Nicméně tím vínem byl pověstný. V letadle měl u sebe pokaždé lahvinku červeného, nalíval si do vlastních skleniček a často se podělil. Ale zase to nikdy nebylo více než jedna dvě sklenky," pokračuje český gólman.

Také se o forvardovi s číslem osm tradovalo, že je neporazitelný v šachu. "Ale já s ním šachy nikdy nehrál, v letadle jsem sedával vzadu vedle Nicklase Lidströma a Chrise Cheliose, Igor býval jinde," upřesňuje Hašek.

V sezoně 2001/2002 ho Larionov vyřadil z olympijského turnaje v Salt Lake City, kde Rusové zdolali Čechy ve čtvrtfinále 1:0. Larionov se do národního týmu vrátil po dlouhé době, v 41 letech. "Vyřadili nás a později jsme letěli letadlem od majitele domů společně," vypráví Dominátor.

Rusové získali na olympiádě bronz, v NHL o čtyři měsíce později dobyl Larionov další Stanley Cup. Svůj třetí, pro Haška první v kariéře.

Rodák z Voskresensku vešel do dějin finále NHL 2002 zejména vítězným gólem třetího zápasu série proti Carolině v třetím prodloužení.

Zároveň šlo o vítězné utkání v celé sérii, kterou Detroit vyhrál 4:1. Podle toho také Larionov pojmenoval jednu ze svých značek vín, s nimiž začal po skončení kariéry podnikat. Dostala název "IL Triple Overtime".

V Detroitu pokračoval ještě v sezoně 2002/2003, načež o rok později uzavřel kariéru v NHL v dresu New Jersey. To mu bylo 43 let.

Vyhrál třikrát Stanley Cup, dvakrát olympiádu, čtyřikrát MS a jednou Kanadský pohár. Je členem Triple Gold Clubu i Hokejové síně slávy.

Podle nejčtenějšího německého deníku Bild požádala osmatřicetiletá Ivanovičová v listopadu u mnichovského soudu o rozvod.

Už v červenci potvrdil Christian Schertz, právní zástupce bývalé srbské tenistky, že se pár rozešel kvůli "nepřekonatelným rozdílům"

O měsíc dříve byl Schweinsteiger nachytán, jak líbá jinou dívku, která je pokládána za jeho novou přítelkyni. Podle německých médií se jmenuje Silva a pochází z Bulharska.

Podle Bildu začala aférka bývalého záložníka Bayernu Mnichov a Manchesteru United už v létě loňského roku.

Magazín Bunte přišel s tím, že vítězka grandslamového Roland Garros a finalistka Australian Open z roku 2008 byla ochotna o tři roky staršímu Schweinsteigerovi odpustit a dát novou šanci, mistr světa z roku 2014 však chtěl už žít "volněji"

Veřejně se spolu naposledy představili loni v září na tenisovém Laver Cupu v Berlíně. O tři měsíce později ještě sdíleli na Instagramu společnou fotku z vánočních trhů.

Bývalá světová jednička pořadí WTA Ivanovičová, považovaná ve své době za nejvíc sexy tenistku, a osminásobný německý šampion spolu randili od podzimu 2014, o dva roky později se vzali v Benátkách.

Mají spolu tři syny: Luku, Leona a Tea. Ti žijí s matkou na Mallorce.